Věc
Věc je v právu mnohoznačný termín. Označuje:
- předmět, který je objektem práv, latinsky res, nebo
- záležitost, která se má vyřídit, latinsky causa.
Věc jako objekt práv
Věc je předmětem vlastnictví. V užším slova smyslu se jedná pouze o ovladatelný hmotný předmět, cf. § 134 NTZ (dříve § 89 odst. 13 TZ 1961). Ostatní objekty práv v tomto pojetí nemohou být ve vlastnictví, pouze v majetku, např. autorské dílo.
V českém právním řádu bylo obvyklé širší pojetí věci, tj. jakéhokoliv objektu práv. Podle § 285 ABGB všechno, co od osoby je rozdílné a slouží k potřebě lidí, sluje věc v právním smyslu. Toto pojetí bylo pod vlivem BGB opuštěno ve středním občanském zákoníku. Dnešní občanský zákoník tak má v § 118 kasuistické vymezení objektu práva: Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být též byty nebo nebytové prostory.
Podle § 291 ABGB se věci dělí na:
- hmotné a nehmotné
- movité a nemovité
- zuživatelné a nezuživatelné
- cenitelné a necenitelné
Základní vlastnosti věcí:
- hmotná podstata: nehmotné předměty (např. pozůstalost) jsou věcí jen v přeneseném slova smyslu a jen tehdy, odkazují-li (označují-li) na souhrn hmotných předmětů, tj. věci,
- vyjádřitelnost v penězích, cf. princip pekuniární kondemnace a
- samostatná existence: části věcí nejsou věcí, nejsou-li odděleny.
Nemotné statky podle OZ a na rozdíl od NOZ věcí nejsou. Důvodem je, že lze snadno vytvořit rozmnoženinu (nepřesně kopii) a tu sdílet (nepřesně zkopírovat) nebo stáhnout (uložit si u sebe vlastní rozmoženinu).
Prameny a literatura
- Karel Eliáš: Věc jako pojem soukromého práva. In Právní rozhledy 4/2007, pp. 119–126