Výrok
Výrok je část rozhodnutí obsahující konkrétní vrchnostenskou disposici, tj. vlastní příkaz, zákaz, dovolení, příp. rozhodnutí o zrušení nebo potvrzení předchozího rozhodnutí nebo jeho jednotlivých výroků.
Výroková část (též znělka nebo enunciát – z lat. enuntiare = oznámit, vyhlásit) rozhodnutí může obsahovat několik oddělených výroků; v takovém případě se jednotlivé výroky označují římskými nebo arabskými čísly. Bývá zvykem uvést nejprve meritorní výrok (výrok ve věci samé) a až po něm další, závislé výroky, např. výrok o náhradě nákladů řízení nebo o vyloučení odkladného účinku.
Nejméně jeden výrok je povinnou náležitostí každého rozhodnutí, rozhodnutí bez výroku není pojmově myslitelné.
Některé výroky jsou samostatné (např. výrok o zákazu řízení motorových vozidel), jiné jsou odvozené (závislé, subsidiární) a obsahově na samostatný výrok navazují, např. rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v civilním rozsudku je odvozeno od výroku o výsledku sporu; je-li zrušen základní výrok, automaticky se ruší i všechny výroky navazující.
