Konsensuální kontrakt
Konsensuální kontrakt (z lat. consentire = "souhlasit" a contractus = "smlouva") je druh smlouvy, k jejímuž uzavření dochází už souhlasným projevem vůle stran, nikoli až fysickým předáním věci, jež je předmětem smlouvy, jak je tomu u reálných kontraktů.
Pojem vznikl ve starém Římě v průběhu 2. stol. př. Kr. Na svou dobu bylo uznání právně vymahatelného nároku na plnění na základě pouhé dohody a bez jakékoli záruky velmi průkopnické a revoluční. Samotný princip konsensuálních kontraktů se tak řadí mezi hlavní odkazy římské jurisprudence pozdějšímu právnímu vývoji.
Mezi konsensuální kontrakty v antickém Římě patřily: koupě/prodej (smlouvá trhová, emptio venditio), pacht a nájem (locatio conductio rei), smlouva o dílo (locatio conductio operis), smlouva pracovní (locatio conductio operarum), smlouva společenská (societas) a smlouva příkazní (mandatum).
