Mezinárodní právo veřejné
Mezinárodní právo (veřejné) je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.
Ve vztahu k vnitrostátnímu právu se rozlišuje mezi
- monistickým přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a
- dualistickým přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn)
Obsah
Subjekty mezinárodního práva
Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou mezinárodní subjektivitou. Za hlavní prvky, které tuto subjektivitu definují, patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům, a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)
Za způsobilost k právním úkonům se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:
- svrchované státy (politická entita mající stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy)
- mezinárodní organizace
- zvláštní politické jednotky
- jednotlivci (fyzické osoby)
Prameny mezinárodního práva
Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.
Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:
a pomocné, kam se zařazují
- obecné zásady právní
- soudní rozhodnutí (case law)
- učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva (nauka (doktrína) mezinárodního práva)
- vnitrostátní akty státu
- akty mezinárodních organizací
- akty států
- ekvita (equity) – princip spravedlnosti
K ius cogens patří:
- zákaz genocidy
- pirátství
- otrokářství
- mučení
- válečné aggresse
V mezinárodním právu se produkuje značné množství dokumentů. Příkladem je non-paper, což je neofficiální presentace politiky státu předkládaná jiným stranám.[1][2]
Vizte též
Prameny a literatura
- Jiří Malenovský: Kulečník namísto štafetového běhu v ratifikačních řízeních o integračních smlouvách v ČR. In Právní rozhledy 4/2009, pp. 115–124; rozsáhlý text kritisující eurorozhodnutí ústavního soudu a tvrdící, že president republiky smí odmítnou ratifikovat jen výjimečně.
Další odkazy
- Retorse [momentálně nefunguje] (angl. retorsion)
- Represálie [momentálně nefunguje]
- en:Peremptory norm (anglicky)
- wiktionary:non-paper
