Vazba

Přejít na: navigace, hledání

Vazbou (původně vyšetřovací vazba (něm. Untersuchungshaft) podle § 175 trestního řádu 1873) se v právu označuje opatření, jímž se obviněný (zpravidla dlouhodobě) omezuje na svobodě a které je nezbytné k tomu, aby nemohl mařit trestní řízení tím, že uprchne nebo se bude skrývat, bude se vyhýbat úkonům trestního řízení nebo ovlivňovat (např. zastrašovat nebo uplácet) svědky, nebo aby nemohl v trestné činnosti pokračovat.

Druhy vazby

  1. útěková [§ 67 písm. a) trestního řádu]. Je standardně uvalena, pokud obviněný nemá na území ČR trvalý pobyt.
  2. kolusní [§ 67 písm. b) trestního řádu]. Je standardně uvalena, pokud vyšetřovatel dosud nevyslechl všechny svědky.
  3. předstižná [§ 67 písm. c) trestního řádu]. Je standardně uvalena, pokud obviněný nemá zaměstnání.

Na rozdíl od úpravy platné před r. 1989 o vazbě vždy rozhoduje na návrh státního zástupce soud. Proti usnesení o vzetí do vazby je přípustná stížnost, která však nemá odkladný účinek.

Krátkodobé zadržení a zajištění (do 72 hodin) není vazbou, ač se tak někdy mezi laiky nazývá.

Vazba se vykonává ve specialisované vazební věznici nebo ve vazebním oddělení věznice běžné. Podmínky vazby jsou – v rozporu s principem presumpce neviny i praxí jiných zemí – obvykle tvrdší než podmínky výkonu trestu odnětí svobody. Vůbec nejtěžší bývá kolusní vazba.

Délka vazby

Je zásadním problém ČR. Čl. I bod 64 novely č. 265/2001 Sb. zavedl do § 71 odst. 2 věty druhé TŘ: „Vazba z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) může trvat nejdéle tři měsíce; to neplatí, bylo-li zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání.“ Čl. I bod 28 novely č. 459/2011 Sb. tuto právní úpravu nepochopitelně přesunul do § 72a odst. 3 TŘ.

Poznámky pod čarou


Interní odkazy

Další odkazy