Federace: Porovnání verzí

Verse z 12. 3. 2008, 22:48

Federace je spolek několika států, který mezinárodněprávní subjektivitu. Nejznámější federací jsou USA, Švýcarsko, Rakousko a Německo. Opakem federace je unitární stát, konfederace nebo personální unie.

Pojem federalismu je nejasný. Kenji Yoshino tvrdí: "Federalismus je jedno z těch slov, které mohou mít naprosto protichůdné významy, jako třeba slovo "sanction". Když byl v roce 1810 v USA někdo zastánce federalismu, byl to přívrženec silné centrální vlády na úkor států. Na začátku 21. století naopak obvykle za příznivce federalismu označujeme lidi, kteří chtějí posílit moc států na úkor federální vlády."[1]

Kompetence

V každé federaci jsou 3 druhy kompetencí:

1. výlučné federace. V EU je to např. měnová politika (v rámci EU).
2. sdílené. V EU je to např. BOZP.
3. výlučné členského státu. V EU je to např. regulace prostituce.

Příklady federací

1. Austrálie
2. Belgie
3. Československo
4. Jugoslávie
5. Kanada
6. Německo
7. Rakousko
8. Švýcarsko
9. USA

Federální prvky má i Evropská unie, neboť její nařízení jsou přímo závazné ve všech členských státech.

USA

Zákonodárná moc

Federální kompetence jsou omezeny 10. dodatkem ústavy. Vzhledem k nezbytnosti harmonisace i jiných oblastí, byla ve 20. letech 20. století zahájena dobrovolná harmonisace prostřednictvím uniform acts, což jsou professorské návrhy právních předpisů schválené státními zákonodárnými sbory. Nejznámější je Uniform Commercial Code (UCC), který platí ve 49 státech USA (s výjimkou Lousiany, která se řídí kontinentálním právem).

Justice

V USA existuje 91 oblastních soudů (United States District Courts), v každém z 50 států, v Distriktu Columbia a Portoriku, 1 až 4, jako soudů první instance. Podle Encyclopaedia Britannica: "Each District Court has at least one district judge and can have more than a score of district judges, as well as a clerk, a United States attorney, a United States marshal, one or more United States magistrates, bankruptcy judges, probation officers, court reporters, and their staffs."

Druhou instancí je 13 odvolacích soudů (United States Courts of Appeals), které byly zřízeny zákonem ze 3. března 1891 (United States Court of Appeals for the Federal Circuit zákonem z 2. dubna 1982 a má v působnosti veškeré nehmotné statky, správní soudnictví proti federálním správním úřadům a jiné spory proti USA. Sídlí ve Washingtonu, D. C.)

Obvody

1. 1st Circuit (Maine, New Hampshire, Massachusetts, Rhode Island, and Puerto Rico)
2. 2nd Circuit (Vermont, Connecticut, and New York)
3. 3rd Circuit (New Jersey, Pennsylvania, Delaware, and the Virgin Islands)
4. 4th Circuit (Maryland, West Virginia, Virginia, North Carolina, and South Carolina)
5. 5th Circuit (Mississippi, Louisiana, and Texas)
6. 6th Circuit (Ohio, Michigan, Kentucky, and Tennessee)
7. 7th Circuit (Indiana, Illinois, and Wisconsin)
8. 8th Circuit (Minnesota, Iowa, Missouri, Arkansas, Nebraska, North Dakota, and South Dakota)
9. 9th Circuit (California, Oregon, Washington, Arizona, Nevada, Idaho, Montana, Alaska, Hawaii, and Pacific islands)
10. 10th Circuit (Colorado, Wyoming, Utah, New Mexico, Oklahoma, and Kansas)
11. 11th Circuit (Georgia, Florida, and Alabama)
12. nečíslovaný – District of Columbia Circuit (Washington, D.C.)

Třetí instancí je Nejvyšší soud USA (Supreme Court). Do jeho působnosti, avšak na rozdíl od kontinentálního práva nikoliv výhradní, patří i ústavní soudnictví (judicial review). Od roku 1869 má 9 členů.

Předsedové Nejvyššího soudu

1. John Jay (1789–95)
2. John Rutledge (1795)
3. Oliver Ellsworth (1796–1800)
4. John Marshall (1801–35)
5. Roger Brooke Taney (1836–64)
6. Salmon P. Chase (1864–73)
7. Morrison Remick Waite (1874–88)
8. Melville Weston Fuller (1888–1910)
9. Edward Douglass White (1910–21)
10. William Howard Taft (1921–30)
11. Charles Evans Hughes (1930–41)
12. Harlan Fiske Stone (1941–46)
13. Fred M. Vinson (1946–53)
14. Earl Warren (1953–69)
15. Warren E. Burger (1969–86)
16. William H. Rehnquist (1986–2005)
17. John Glover Roberts, Jr. (od 2005)

Na rozdíl od většiny státních soudců jsou federální soudci jmenováni.

Evropská unie

EU je velice nedokonalou federací. Je to způsobeno tím, že evropská společenství byla původně pouhými mezinárodními organisacemi.

Jak transformovat EU na skutečnou federaci

Evropský parlament musí být posílen na skutečný zákonodárný sbor, tj. neměl by zůstat jako pouhý konsultační orgán Rady EU. Jako v každé federaci by měl být dvoukomorový. Stávající EP by měl být transformován na Poslaneckou sněmovnu tak, aby volební právo bylo skutečně rovné, tj. aby každý poslanec representoval million voličů (vždy zaokrouhleno nahoru), tj. celkem přibližně 400 poslanců (v USA je to 435); ČR by tak byla zastupována 11 poslanci. Rada EU by měla být transformována na Senát, kde by každý stát měl dva senátory, tj. celkem 54 senátorů.

EU by měla být založena na dělbě moci, nikoliv na parlamentním systému. President EU by měl být volen přímo, neměl by se tedy ucházet o důvěru EP. Jeho kabinet by však měl být schvalován Senátem.

Vizte též

• Seznam rozsudků Nejvyššího soudu USA

Další odkazy

• Principy federalismu (anglicky)