Pramen práva: Porovnání verzí
(odkazy na latinu) |
(Podle anglosaské theorie se formální prameny práva člení na právní obyčej, zákon, precedent a doktrínu (''custom, statute, judicial precedent, and juristic opinion'').([http://vandeplaspublishing.com/) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
# '''gnoseologické''' – pramen práva je vše, co svědčí o právu – právní literatura, rozsudky, smlouvy, atd. | # '''gnoseologické''' – pramen práva je vše, co svědčí o právu – právní literatura, rozsudky, smlouvy, atd. | ||
| − | == Formální prameny práva == | + | == Formální (primární) prameny práva == |
# [[právní předpis]] (v uměle abstrahující terminologii ''normativní právní akt'') je nejdůležitější pramen práva. Jedná se o rozhodnutí zákonodárce. Právní předpis theoreticky nemusí být psaný, ale musí být vydán státním orgánem. Právní předpis obsahuje právní normy obecné povahy a vztahuje se na skupinu případů stejného druhu a na předem neurčený počet [[subjekt]]ů. | # [[právní předpis]] (v uměle abstrahující terminologii ''normativní právní akt'') je nejdůležitější pramen práva. Jedná se o rozhodnutí zákonodárce. Právní předpis theoreticky nemusí být psaný, ale musí být vydán státním orgánem. Právní předpis obsahuje právní normy obecné povahy a vztahuje se na skupinu případů stejného druhu a na předem neurčený počet [[subjekt]]ů. | ||
# [[právní obyčej]] (lat. ''consuetudo'') je pravidlo chování, k jehož ''[[opinionibus necessitatis]]'' (domněnkám nutnosti) platnosti patří určitost (lze konkrétně stanovit jeho obsah), massové dodržování (obecné uznání) na jistém území po dlouhou dobu (lat. ''[[usus longaevus]]'' – dlouhodobé zachovávání), stanovení obyčejotvorným společenstvím a sankcionování [[stát]]em. Podle [[Jiří Malenovský|Jiřího Malenovského]] je znakem právního obyčeje ''opinio iuris'' – pasívně kognitivní stav vědomí o závaznosti, ne souhlasný projev vůle. Právní obyčeje byly zpočátku nepsané, ale brzy byly sepsány v [[právní knihy|právních knihách]] (ang. ''books of authority''). V současném českém právu by byl obyčej možný jen ''[[secundum et intra legem]]'', nikoliv ''[[praeter legem]]'', či dokonce ''[[contra legem]]''. [[Ústava|Ústavu]], založenou na nepsaných právních obyčejích, lze jen ''[[cum grano salis]]'' označit za ústavu psanou. | # [[právní obyčej]] (lat. ''consuetudo'') je pravidlo chování, k jehož ''[[opinionibus necessitatis]]'' (domněnkám nutnosti) platnosti patří určitost (lze konkrétně stanovit jeho obsah), massové dodržování (obecné uznání) na jistém území po dlouhou dobu (lat. ''[[usus longaevus]]'' – dlouhodobé zachovávání), stanovení obyčejotvorným společenstvím a sankcionování [[stát]]em. Podle [[Jiří Malenovský|Jiřího Malenovského]] je znakem právního obyčeje ''opinio iuris'' – pasívně kognitivní stav vědomí o závaznosti, ne souhlasný projev vůle. Právní obyčeje byly zpočátku nepsané, ale brzy byly sepsány v [[právní knihy|právních knihách]] (ang. ''books of authority''). V současném českém právu by byl obyčej možný jen ''[[secundum et intra legem]]'', nikoliv ''[[praeter legem]]'', či dokonce ''[[contra legem]]''. [[Ústava|Ústavu]], založenou na nepsaných právních obyčejích, lze jen ''[[cum grano salis]]'' označit za ústavu psanou. | ||
# [[precedens]] je obecně závazný indivuální právní akt, řešící právně neupravený případ. Hlavní právní pramen [[angloamerické právo|angloamerického práva]]. [[Judikát]]y (rozhodnutí) [[NS ČR]] nejsou právně závazné. | # [[precedens]] je obecně závazný indivuální právní akt, řešící právně neupravený případ. Hlavní právní pramen [[angloamerické právo|angloamerického práva]]. [[Judikát]]y (rozhodnutí) [[NS ČR]] nejsou právně závazné. | ||
# [[normativní smlouva]] je [[smlouva]], upravující právní vztahy obecné povahy, stejného druhu a neurčitého počtu. Jedná se o mezinárodní smlouvy a kolektivní smlouvy. | # [[normativní smlouva]] je [[smlouva]], upravující právní vztahy obecné povahy, stejného druhu a neurčitého počtu. Jedná se o mezinárodní smlouvy a kolektivní smlouvy. | ||
| + | |||
| + | Podle anglosaské theorie se formální prameny práva člení na právní obyčej, zákon, precedent a doktrínu (''custom, statute, judicial precedent, and juristic opinion'').([http://vandeplaspublishing.com/pdf/ch01004-4.pdf PDF]) | ||
| + | |||
| + | == Gnoseologické (sekundární) prameny práva == | ||
| + | * učebnice | ||
| + | * právnické slovníky | ||
| + | * vládní publikace | ||
| + | * a další | ||
| + | |||
| + | Tense mezi primárními a gnoseologickými prameny práva je typická pro postkommunistickou positivistickou až formalistickou právní interpretaci[http://www.germanlawjournal.com/article.php?id=577], cf. slovenský R 76/2000. Ve vyspělém světě naopak hraje rozhodující roli doktrína a rovněž v postkommunistické justici hrají kommentáře nakladatelství [[C. H. Beck]] větší úlohu, než by v zdůrazňování "právně závazných" formálních pramenů práva zdálo. | ||
| + | |||
| + | == {{Interní odkazy}} == | ||
| + | * [[:en:Primary authority]] | ||
| + | * [[:en:Secondary authority]] | ||
[[Kategorie:Základní pojmy]] | [[Kategorie:Základní pojmy]] | ||
| + | [[Kategorie:Legislativa]] | ||
Aktuální verse z 23. 4. 2008, 17:47
Pramen práva je pojem, jenž označuje vnější formu, kterou jsou sdělovány právní normy.
Obsah
Pojetí pramenů práva
- formální – pramen práva je nositel a zprostředkovatel právní normy.
- materiální – pramenem práva je to, co je zdrojem práva a ovlivňuje jej: společenské poměry – kulturní vyspělost společnosti.
- gnoseologické – pramen práva je vše, co svědčí o právu – právní literatura, rozsudky, smlouvy, atd.
Formální (primární) prameny práva
- právní předpis (v uměle abstrahující terminologii normativní právní akt) je nejdůležitější pramen práva. Jedná se o rozhodnutí zákonodárce. Právní předpis theoreticky nemusí být psaný, ale musí být vydán státním orgánem. Právní předpis obsahuje právní normy obecné povahy a vztahuje se na skupinu případů stejného druhu a na předem neurčený počet subjektů.
- právní obyčej (lat. consuetudo) je pravidlo chování, k jehož opinionibus necessitatis (domněnkám nutnosti) platnosti patří určitost (lze konkrétně stanovit jeho obsah), massové dodržování (obecné uznání) na jistém území po dlouhou dobu (lat. usus longaevus – dlouhodobé zachovávání), stanovení obyčejotvorným společenstvím a sankcionování státem. Podle Jiřího Malenovského je znakem právního obyčeje opinio iuris – pasívně kognitivní stav vědomí o závaznosti, ne souhlasný projev vůle. Právní obyčeje byly zpočátku nepsané, ale brzy byly sepsány v právních knihách (ang. books of authority). V současném českém právu by byl obyčej možný jen secundum et intra legem, nikoliv praeter legem, či dokonce contra legem. Ústavu, založenou na nepsaných právních obyčejích, lze jen cum grano salis označit za ústavu psanou.
- precedens je obecně závazný indivuální právní akt, řešící právně neupravený případ. Hlavní právní pramen angloamerického práva. Judikáty (rozhodnutí) NS ČR nejsou právně závazné.
- normativní smlouva je smlouva, upravující právní vztahy obecné povahy, stejného druhu a neurčitého počtu. Jedná se o mezinárodní smlouvy a kolektivní smlouvy.
Podle anglosaské theorie se formální prameny práva člení na právní obyčej, zákon, precedent a doktrínu (custom, statute, judicial precedent, and juristic opinion).(PDF)
Gnoseologické (sekundární) prameny práva
- učebnice
- právnické slovníky
- vládní publikace
- a další
Tense mezi primárními a gnoseologickými prameny práva je typická pro postkommunistickou positivistickou až formalistickou právní interpretaci[1], cf. slovenský R 76/2000. Ve vyspělém světě naopak hraje rozhodující roli doktrína a rovněž v postkommunistické justici hrají kommentáře nakladatelství C. H. Beck větší úlohu, než by v zdůrazňování "právně závazných" formálních pramenů práva zdálo.
