Legislativa: Porovnání verzí

Verse z 16. 12. 2010, 16:09

Legislativa je pojem, kterého se v češtině užívá ve trojím významu:

1. pro process přijímání právního předpisu ministerstvem, v případě vladních nařízení nebo zákonů dále vládou, v případě zákonů dále parlamentem a případné veto hlavy státu – angl. lawmaking.
2. pro právní řád (právní předpisy) – angl. legislation, nebo
3. pro zákonodárnou moc, tzn. státní orgány nadané pravomocí vydávat zákony, tzn. parlament – angl. legislature.

Legislativní technika

Je upravena v čl. 25 až 75 legislativních pravidel. Její aktuální stav v ČR je nevábný a legislativní rada vlády s tím mnoho nedělá. Příkladem je dogma, že právní pojem používaný v zákoně nesmí být definován v prováděcím předpisu. Přitom na tom není nic špatného a naopak je to žádoucí. Další typickou špatnou legislativní technikou je vymezení působnosti předpisu pomocí právního pojmu. Např. místo toho, aby se řeklo, že se předpis vztahuje pouze na zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší, tak se normuje, že zlato je pouze zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší a dále se hovoří již jen o zlatu v tomto posunutém významu. Tato praxe přispívá k odtrženosti práva od běžného jazyka.

Za Rakouska nebyly nejprve odstavce v paragrafu číslovány. Jednalo se tedy o aliney. Platila zásada, že každá věta tvoří samostatnou alineu. Příklad.

Legislativní process

Legislativní proces (též zákonodárný proces) je proces přípravy, tvorby, projednávání a schvalování legislativy ze strany vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, který končí jejím vyhlášením zpravidla ve Sbírce zákonů. Proces schvalování zákonů se liší v jednotlivých zemích podle typu parlamentu, ústavy a jednotlivých parlamentních procedur.

Na úrovni vlády tvoří právní předpisy ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy (předkladatelé). Při přípravě právních předpisů musí jejich předkladatelé postupovat v souladu s Legislativními pravidly vlády, která upravují požadavky na obsah a formu připravované legislativy. V rámci připomínkového řízení jsou legislativní materiály zasílány k vyjádření připomínkovým místům, jejichž výčet je uveden Legislativních pravidlech vlády. Připravovaná legislativa je rovněž zveřejněna na internetu. Lhůta pro vyjádření je podle typu materiálu 15 až 20 pracovních dní. Předkladatel projedná připomínky s připomínkovými místy a na jejich základě materiál upraví. Pokud z nějakého důvodu nevyhoví zásadním připomínkám, tyto se stávají předmětem rozporu a mají poté vliv na projednávání materiálu ve vládě.

V ČR je legislativní process vysoce formalisovaný a aby byl usnadněn, bylo v 90. letech 20. století zavedeno členění připomínek na zásadní a doporučující. Zásadní připomínky se vypořádávají takto:

• předkladatel připomínku (zcela) akceptuje,
• předkladatel připomínku akceptuje částečně,
  • připomínkové místo pak s vypořádáním souhlasí, nebo
  • připomínkové místo trvá na rozporu
• předkladatel připomínku neakceptuje
  • připomínkové místo pak od připomínky ustoupí, nebo
  • připomínkové místo trvá na rozporu

Vizte též

• parlament
• právní řád

Prameny a literatura

• Zbyněk Šín: Tvorba práva a jeho interpretace. In Právní zpravodaj 3/2008, pp. 12–13 (povšechné informace).

Další odkazy

• legislativní pravidla (PDF)
• slovenská legislativní pravidla
• Knihovna připravované legislativy (eKLEP; veřejnosti nejsou přístupné připomínky připomínkových míst)
• Iniciativa legislativní stop-stav
• en:Bill (proposed law) (anglicky)