Retroaktivita: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[:cs:(\d{1,4})\|\d{1,4}\]\] +\1)) |
(přepracování, IW) |
||
| (Není zobrazeno 14 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Retroaktivita''' | + | '''Retroaktivita''' je zpětná účinnost (popř. zpětné působení) [[právní skutečnost]]i. |
| − | + | == Pravá retroaktivita právního předpisu == | |
| + | Nastává, když [[právní norma]] stanoví, že dřívější právní skutečnosti se posoudí podle pozdější právní normy. Protože se jedná se o výjimku z pravidla, že právní předpis působí vždy jen do budoucna (''pro futuro''), pokládá se za nevhodnou legislativní techniku, neboť je v rozporu s požadavkem [[legitimní očekávání|legitimního očekávání]] a [[právní jistota|právní jistoty]]. Na rozdíl od obecného mínění je zpětná účinnost poměrně běžným jevem. | ||
| + | [[Pravidlo]], že zákon nepůsobí zpětně (lat. ''lex retro non agit''), bylo známé již v [[římské právo|římském právu]]. Znamená, že v určité době působí jen to [[právo|objektivní právo]], které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. [[Právní norma|Právní normy]], které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny. | ||
| + | |||
| + | Retroaktivní působení zákona právní theorie výslovně připouští v případě, že v určitém období neplatily zásady právního státu (typicky v diktatuře) a bylo by proto v rozporu s požadavkem [[spravedlnost]]i, kdy by nemohli být usurpátoři potrestáni jen proto, že uzákonili takový právní řád, který jejich zločiny legalisoval. | ||
| + | |||
| + | == Nepravá retroaktivita == | ||
U některých [[právní jednání|právních jednání]], typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na [[hmotné a procesní právo|hmotněprávní vztahy]] použije [[právo|objektivní právo]] platné v době jejich vzniku. To dává [[smluvník]]ům ([[kontrahent]]ům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli. | U některých [[právní jednání|právních jednání]], typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na [[hmotné a procesní právo|hmotněprávní vztahy]] použije [[právo|objektivní právo]] platné v době jejich vzniku. To dává [[smluvník]]ům ([[kontrahent]]ům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli. | ||
| − | Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li [[zaměstnavatel]] se [[zaměstnanec|zaměstnancem]] [[pracovní smlouva|pracovní smlouvu]] a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o | + | Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li [[zaměstnavatel]] se [[zaměstnanec|zaměstnancem]] [[pracovní smlouva|pracovní smlouvu]] a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o nepravé retroaktivitě – změna tu sice ovlivňuje právní vztahy vzniklé v minulosti, ale působí pouze do budoucna (''pro futuro''). |
| + | |||
| + | == Trestní právo == | ||
| + | Zvláštní zákaz retroaktivity platí v [[trestní právo|trestním právu]]. Zakázána je pravá zpětná účinnost k tíži [[pachatel]]e, neboť je popřením [[právní stát|právního státu]]. Určitý skutek může být trestným činem pouze tehdy, je-li trestý podle zákona účinného v době spáchání a zároveň takovým zůstane až do [[právní moc|právní moci]] odsuzujícího [[rozsudek|rozsudku]]. Z tohoto pravidla mimo jiné vyplývá, že jednou [[amnestie|amnestované]] trestné činy jsou navždy vyloučeny z trestního postihu (tzn. zákon o amnestii nelze [[derogace|derogovat]]). Podobně pro stanovení trestu se použije to znění [[trestní zákon|trestního zákona]], které je pro [[obviněný|obviněného]] nejpříznivější. | ||
| − | + | == Smluvní retroaktivita == | |
| + | Je v případě, že účinnost smlouvy předchází její platnost. Typické je to, když nájem vznikne od prvního dne kalendářního měsíce, ačkoliv smlouva je uzavírána až v jeho průběhu. Podle rozsudku [[NSČR]] ''R. T. v. T. s. k. hlavního města Prahy'' z 15. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 705/2005,[http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/860F7181D4E0BC10C1257A4E0068EE29?openDocument&Highlight=0,] je smluvní retroaktivita přípustná, ale musí být výslovně dohodnuta. Podle usnesení NSČR ve věci ''O.'' z 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006,[http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D5332646CF0C74F9C1257A4E00691AFF?openDocument&Highlight=0,] přípustná není. Podle rozsudku NSČR ''J. T. v. H. L.'' z 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005,[http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/5238950C0CCD1C67C1257A4E006873BC?openDocument&Highlight=0,] přípustná je. Poslední rozhodnutí doktrína kritisovala s ohledem na jeho dopady ve veřejném právu.<ref>Jan Dědič & Petr Čech: ''Bis de eadem re aneb dvakrát o tomtéž (a pokaždé jinak).'' In [[Právní rádce]] 11/2008, p. 8.</ref> | ||
| − | + | == Příklady == | |
| + | Retroaktivně byly právní vztahy uspořádány po r. 1945 ([[dekret č. 5/1945 Sb.|dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb.]]). Po r. 1989 zvolil československý [[parlament]] odlišný přístup a jak [[zákon o době nesvobody]] (č. 480/1991 [[Sb.]]), tak [[zákon o protiprávnosti komunistického režimu]] (č. 198/1993 Sb.) se omezily na proklamace, aniž by měly podstatnější hmotněprávní důsledky. | ||
| − | + | V důsledku toho se mnozí z těch, kteří opustili [[Československo]] v letech 1948–1989, nemohou domoci vrácení majektu, který jim byl jako součást [[trest]]u za [[nedovolené opuštění republiky]] zabaven, a jejich majetek dodnes užívají ti, jimž byl – zpravidla jako privilegovaným představitelům komunistického režimu a za minimální cenu – administrativně přidělen. Tento stav se stal předmětem ostré kritiky a protestů emigrantů.[http://www.czechoffice.org] | |
| − | |||
| − | + | Výhrady proti retroaktivní aplikaci nových zákonů (a zejména pak nově definovaného zločinu spočívajícího v přípravě útočné války) jsou obsahem námitek proti průběhu [[Norimberský proces|Norimberského procesu]]. | |
| − | + | == {{Reference}} == | |
| − | + | <references /> | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Lidská práva]] |
[[Kategorie:Trestní právo]] | [[Kategorie:Trestní právo]] | ||
[[Kategorie:Legislativa]] | [[Kategorie:Legislativa]] | ||
| + | [[kategorie:Občanské právo]] | ||
| + | |||
| + | [[bg:Обратна сила на закон]] | ||
| + | [[cs:Retroaktivita]] | ||
| + | [[de:Rückwirkung]] | ||
| + | [[en:Ex post facto law]] | ||
| + | [[es:Ley ex post facto]] | ||
| + | [[fr:Rétroactivité en droit français]] | ||
| + | [[ko:소급입법금지]] | ||
| + | [[id:Retroaktif]] | ||
| + | [[it:Legge ex post facto]] | ||
| + | [[he:חקיקה למפרע]] | ||
| + | [[ka:Ex post facto კანონი]] | ||
| + | [[kk:Заңның кері күші]] | ||
| + | [[pl:Retroakcja]] | ||
| + | [[ru:Обратная сила закона]] | ||
| + | [[sk:Retroaktivita]] | ||
| + | [[fi:Taannehtiva laki]] | ||
| + | [[zh:追溯法令]] | ||
Aktuální verse z 8. 11. 2012, 13:07
Retroaktivita je zpětná účinnost (popř. zpětné působení) právní skutečnosti.
Obsah
Pravá retroaktivita právního předpisu
Nastává, když právní norma stanoví, že dřívější právní skutečnosti se posoudí podle pozdější právní normy. Protože se jedná se o výjimku z pravidla, že právní předpis působí vždy jen do budoucna (pro futuro), pokládá se za nevhodnou legislativní techniku, neboť je v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. Na rozdíl od obecného mínění je zpětná účinnost poměrně běžným jevem.
Pravidlo, že zákon nepůsobí zpětně (lat. lex retro non agit), bylo známé již v římském právu. Znamená, že v určité době působí jen to objektivní právo, které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. Právní normy, které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny.
Retroaktivní působení zákona právní theorie výslovně připouští v případě, že v určitém období neplatily zásady právního státu (typicky v diktatuře) a bylo by proto v rozporu s požadavkem spravedlnosti, kdy by nemohli být usurpátoři potrestáni jen proto, že uzákonili takový právní řád, který jejich zločiny legalisoval.
Nepravá retroaktivita
U některých právních jednání, typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na hmotněprávní vztahy použije objektivní právo platné v době jejich vzniku. To dává smluvníkům (kontrahentům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli.
Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní smlouvu a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o nepravé retroaktivitě – změna tu sice ovlivňuje právní vztahy vzniklé v minulosti, ale působí pouze do budoucna (pro futuro).
Trestní právo
Zvláštní zákaz retroaktivity platí v trestním právu. Zakázána je pravá zpětná účinnost k tíži pachatele, neboť je popřením právního státu. Určitý skutek může být trestným činem pouze tehdy, je-li trestý podle zákona účinného v době spáchání a zároveň takovým zůstane až do právní moci odsuzujícího rozsudku. Z tohoto pravidla mimo jiné vyplývá, že jednou amnestované trestné činy jsou navždy vyloučeny z trestního postihu (tzn. zákon o amnestii nelze derogovat). Podobně pro stanovení trestu se použije to znění trestního zákona, které je pro obviněného nejpříznivější.
Smluvní retroaktivita
Je v případě, že účinnost smlouvy předchází její platnost. Typické je to, když nájem vznikne od prvního dne kalendářního měsíce, ačkoliv smlouva je uzavírána až v jeho průběhu. Podle rozsudku NSČR R. T. v. T. s. k. hlavního města Prahy z 15. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 705/2005,[1] je smluvní retroaktivita přípustná, ale musí být výslovně dohodnuta. Podle usnesení NSČR ve věci O. z 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006,[2] přípustná není. Podle rozsudku NSČR J. T. v. H. L. z 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005,[3] přípustná je. Poslední rozhodnutí doktrína kritisovala s ohledem na jeho dopady ve veřejném právu.[1]
Příklady
Retroaktivně byly právní vztahy uspořádány po r. 1945 (dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb.). Po r. 1989 zvolil československý parlament odlišný přístup a jak zákon o době nesvobody (č. 480/1991 Sb.), tak zákon o protiprávnosti komunistického režimu (č. 198/1993 Sb.) se omezily na proklamace, aniž by měly podstatnější hmotněprávní důsledky.
V důsledku toho se mnozí z těch, kteří opustili Československo v letech 1948–1989, nemohou domoci vrácení majektu, který jim byl jako součást trestu za nedovolené opuštění republiky zabaven, a jejich majetek dodnes užívají ti, jimž byl – zpravidla jako privilegovaným představitelům komunistického režimu a za minimální cenu – administrativně přidělen. Tento stav se stal předmětem ostré kritiky a protestů emigrantů.[4]
Výhrady proti retroaktivní aplikaci nových zákonů (a zejména pak nově definovaného zločinu spočívajícího v přípravě útočné války) jsou obsahem námitek proti průběhu Norimberského procesu.
Prameny a literatura
- ↑ Jan Dědič & Petr Čech: Bis de eadem re aneb dvakrát o tomtéž (a pokaždé jinak). In Právní rádce 11/2008, p. 8.
