Retroaktivita: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-– +–)) |
(přepracování, IW) |
||
| (Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Retroaktivita''' | + | '''Retroaktivita''' je zpětná účinnost (popř. zpětné působení) [[právní skutečnost]]i. |
| − | + | == Pravá retroaktivita právního předpisu == | |
| + | Nastává, když [[právní norma]] stanoví, že dřívější právní skutečnosti se posoudí podle pozdější právní normy. Protože se jedná se o výjimku z pravidla, že právní předpis působí vždy jen do budoucna (''pro futuro''), pokládá se za nevhodnou legislativní techniku, neboť je v rozporu s požadavkem [[legitimní očekávání|legitimního očekávání]] a [[právní jistota|právní jistoty]]. Na rozdíl od obecného mínění je zpětná účinnost poměrně běžným jevem. | ||
| + | [[Pravidlo]], že zákon nepůsobí zpětně (lat. ''lex retro non agit''), bylo známé již v [[římské právo|římském právu]]. Znamená, že v určité době působí jen to [[právo|objektivní právo]], které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. [[Právní norma|Právní normy]], které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny. | ||
| + | |||
| + | Retroaktivní působení zákona právní theorie výslovně připouští v případě, že v určitém období neplatily zásady právního státu (typicky v diktatuře) a bylo by proto v rozporu s požadavkem [[spravedlnost]]i, kdy by nemohli být usurpátoři potrestáni jen proto, že uzákonili takový právní řád, který jejich zločiny legalisoval. | ||
| + | |||
| + | == Nepravá retroaktivita == | ||
U některých [[právní jednání|právních jednání]], typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na [[hmotné a procesní právo|hmotněprávní vztahy]] použije [[právo|objektivní právo]] platné v době jejich vzniku. To dává [[smluvník]]ům ([[kontrahent]]ům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli. | U některých [[právní jednání|právních jednání]], typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na [[hmotné a procesní právo|hmotněprávní vztahy]] použije [[právo|objektivní právo]] platné v době jejich vzniku. To dává [[smluvník]]ům ([[kontrahent]]ům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli. | ||
| − | Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li [[zaměstnavatel]] se [[zaměstnanec|zaměstnancem]] [[pracovní smlouva|pracovní smlouvu]] a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o | + | Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li [[zaměstnavatel]] se [[zaměstnanec|zaměstnancem]] [[pracovní smlouva|pracovní smlouvu]] a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o nepravé retroaktivitě – změna tu sice ovlivňuje právní vztahy vzniklé v minulosti, ale působí pouze do budoucna (''pro futuro''). |
| + | |||
| + | == Trestní právo == | ||
| + | Zvláštní zákaz retroaktivity platí v [[trestní právo|trestním právu]]. Zakázána je pravá zpětná účinnost k tíži [[pachatel]]e, neboť je popřením [[právní stát|právního státu]]. Určitý skutek může být trestným činem pouze tehdy, je-li trestý podle zákona účinného v době spáchání a zároveň takovým zůstane až do [[právní moc|právní moci]] odsuzujícího [[rozsudek|rozsudku]]. Z tohoto pravidla mimo jiné vyplývá, že jednou [[amnestie|amnestované]] trestné činy jsou navždy vyloučeny z trestního postihu (tzn. zákon o amnestii nelze [[derogace|derogovat]]). Podobně pro stanovení trestu se použije to znění [[trestní zákon|trestního zákona]], které je pro [[obviněný|obviněného]] nejpříznivější. | ||
| − | + | == Smluvní retroaktivita == | |
| + | Je v případě, že účinnost smlouvy předchází její platnost. Typické je to, když nájem vznikne od prvního dne kalendářního měsíce, ačkoliv smlouva je uzavírána až v jeho průběhu. Podle rozsudku [[NSČR]] ''R. T. v. T. s. k. hlavního města Prahy'' z 15. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 705/2005,[http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/860F7181D4E0BC10C1257A4E0068EE29?openDocument&Highlight=0,] je smluvní retroaktivita přípustná, ale musí být výslovně dohodnuta. Podle usnesení NSČR ve věci ''O.'' z 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006,[http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/D5332646CF0C74F9C1257A4E00691AFF?openDocument&Highlight=0,] přípustná není. Podle rozsudku NSČR ''J. T. v. H. L.'' z 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005,[http://www.nsoud.cz/Judikatura/judikatura_ns.nsf/WebSearch/5238950C0CCD1C67C1257A4E006873BC?openDocument&Highlight=0,] přípustná je. Poslední rozhodnutí doktrína kritisovala s ohledem na jeho dopady ve veřejném právu.<ref>Jan Dědič & Petr Čech: ''Bis de eadem re aneb dvakrát o tomtéž (a pokaždé jinak).'' In [[Právní rádce]] 11/2008, p. 8.</ref> | ||
| − | + | == Příklady == | |
| + | Retroaktivně byly právní vztahy uspořádány po r. 1945 ([[dekret č. 5/1945 Sb.|dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb.]]). Po r. 1989 zvolil československý [[parlament]] odlišný přístup a jak [[zákon o době nesvobody]] (č. 480/1991 [[Sb.]]), tak [[zákon o protiprávnosti komunistického režimu]] (č. 198/1993 Sb.) se omezily na proklamace, aniž by měly podstatnější hmotněprávní důsledky. | ||
| − | + | V důsledku toho se mnozí z těch, kteří opustili [[Československo]] v letech 1948–1989, nemohou domoci vrácení majektu, který jim byl jako součást [[trest]]u za [[nedovolené opuštění republiky]] zabaven, a jejich majetek dodnes užívají ti, jimž byl – zpravidla jako privilegovaným představitelům komunistického režimu a za minimální cenu – administrativně přidělen. Tento stav se stal předmětem ostré kritiky a protestů emigrantů.[http://www.czechoffice.org] | |
| − | |||
| − | + | Výhrady proti retroaktivní aplikaci nových zákonů (a zejména pak nově definovaného zločinu spočívajícího v přípravě útočné války) jsou obsahem námitek proti průběhu [[Norimberský proces|Norimberského procesu]]. | |
| − | + | == {{Reference}} == | |
| − | + | <references /> | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Lidská práva]] |
[[Kategorie:Trestní právo]] | [[Kategorie:Trestní právo]] | ||
[[Kategorie:Legislativa]] | [[Kategorie:Legislativa]] | ||
| + | [[kategorie:Občanské právo]] | ||
| + | |||
| + | [[bg:Обратна сила на закон]] | ||
| + | [[cs:Retroaktivita]] | ||
| + | [[de:Rückwirkung]] | ||
| + | [[en:Ex post facto law]] | ||
| + | [[es:Ley ex post facto]] | ||
| + | [[fr:Rétroactivité en droit français]] | ||
| + | [[ko:소급입법금지]] | ||
| + | [[id:Retroaktif]] | ||
| + | [[it:Legge ex post facto]] | ||
| + | [[he:חקיקה למפרע]] | ||
| + | [[ka:Ex post facto კანონი]] | ||
| + | [[kk:Заңның кері күші]] | ||
| + | [[pl:Retroakcja]] | ||
| + | [[ru:Обратная сила закона]] | ||
| + | [[sk:Retroaktivita]] | ||
| + | [[fi:Taannehtiva laki]] | ||
| + | [[zh:追溯法令]] | ||
Aktuální verse z 8. 11. 2012, 14:07
Retroaktivita je zpětná účinnost (popř. zpětné působení) právní skutečnosti.
Obsah
[skrýt]Pravá retroaktivita právního předpisu
Nastává, když právní norma stanoví, že dřívější právní skutečnosti se posoudí podle pozdější právní normy. Protože se jedná se o výjimku z pravidla, že právní předpis působí vždy jen do budoucna (pro futuro), pokládá se za nevhodnou legislativní techniku, neboť je v rozporu s požadavkem legitimního očekávání a právní jistoty. Na rozdíl od obecného mínění je zpětná účinnost poměrně běžným jevem.
Pravidlo, že zákon nepůsobí zpětně (lat. lex retro non agit), bylo známé již v římském právu. Znamená, že v určité době působí jen to objektivní právo, které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. Právní normy, které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny.
Retroaktivní působení zákona právní theorie výslovně připouští v případě, že v určitém období neplatily zásady právního státu (typicky v diktatuře) a bylo by proto v rozporu s požadavkem spravedlnosti, kdy by nemohli být usurpátoři potrestáni jen proto, že uzákonili takový právní řád, který jejich zločiny legalisoval.
Nepravá retroaktivita
U některých právních jednání, typicky ve smluvním právu, jde tento požadavek ještě dál a stanoví, že se na hmotněprávní vztahy použije objektivní právo platné v době jejich vzniku. To dává smluvníkům (kontrahentům) jistotu, že ani budoucí změny zákonů neovlivní to, na čem se dohodli.
Toto pravidlo však neplatí bezvýjimečně: např. sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem pracovní smlouvu a v jejím průběhu poklesne sjednaná mzda pod vyhlášenou minimální mzdu, musí zaměstnavatel mzdu zvýšit. V těchto případech se hovoří o nepravé retroaktivitě – změna tu sice ovlivňuje právní vztahy vzniklé v minulosti, ale působí pouze do budoucna (pro futuro).
Trestní právo
Zvláštní zákaz retroaktivity platí v trestním právu. Zakázána je pravá zpětná účinnost k tíži pachatele, neboť je popřením právního státu. Určitý skutek může být trestným činem pouze tehdy, je-li trestý podle zákona účinného v době spáchání a zároveň takovým zůstane až do právní moci odsuzujícího rozsudku. Z tohoto pravidla mimo jiné vyplývá, že jednou amnestované trestné činy jsou navždy vyloučeny z trestního postihu (tzn. zákon o amnestii nelze derogovat). Podobně pro stanovení trestu se použije to znění trestního zákona, které je pro obviněného nejpříznivější.
Smluvní retroaktivita
Je v případě, že účinnost smlouvy předchází její platnost. Typické je to, když nájem vznikne od prvního dne kalendářního měsíce, ačkoliv smlouva je uzavírána až v jeho průběhu. Podle rozsudku NSČR R. T. v. T. s. k. hlavního města Prahy z 15. 6. 2006, sp. zn. 32 Odo 705/2005,[1] je smluvní retroaktivita přípustná, ale musí být výslovně dohodnuta. Podle usnesení NSČR ve věci O. z 12. 10. 2006, sp. zn. 29 Odo 331/2006,[2] přípustná není. Podle rozsudku NSČR J. T. v. H. L. z 22. 8. 2007, sp. zn. 28 Cdo 3033/2005,[3] přípustná je. Poslední rozhodnutí doktrína kritisovala s ohledem na jeho dopady ve veřejném právu.[1]
Příklady
Retroaktivně byly právní vztahy uspořádány po r. 1945 (dekret presidenta republiky č. 5/1945 Sb.). Po r. 1989 zvolil československý parlament odlišný přístup a jak zákon o době nesvobody (č. 480/1991 Sb.), tak zákon o protiprávnosti komunistického režimu (č. 198/1993 Sb.) se omezily na proklamace, aniž by měly podstatnější hmotněprávní důsledky.
V důsledku toho se mnozí z těch, kteří opustili Československo v letech 1948–1989, nemohou domoci vrácení majektu, který jim byl jako součást trestu za nedovolené opuštění republiky zabaven, a jejich majetek dodnes užívají ti, jimž byl – zpravidla jako privilegovaným představitelům komunistického režimu a za minimální cenu – administrativně přidělen. Tento stav se stal předmětem ostré kritiky a protestů emigrantů.[4]
Výhrady proti retroaktivní aplikaci nových zákonů (a zejména pak nově definovaného zločinu spočívajícího v přípravě útočné války) jsou obsahem námitek proti průběhu Norimberského procesu.
Prameny a literatura
- ↑ Jan Dědič & Petr Čech: Bis de eadem re aneb dvakrát o tomtéž (a pokaždé jinak). In Právní rádce 11/2008, p. 8.
