Stížnost pro porušení zákona: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (-\[\[:cs:(\d{1,4})\|\d{1,4}\]\] +\1)) |
(Link) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Neboť tímto opravným prostředkem nedisponuje sám obviněný, stala se stížnost pro porušení zákona předmětem kritického zájmu [[Ústavní soud|Ústavního soudu]]. Ten nejprve rozhodl, že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného je protiústavní a její používání zakázal. Tím došlo k paradoxní situaci, že [[Nejvyšší soud]] stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného sice projednává, ale výrokem pouze konstatuje, že stížnost je důvodná, ale napadené rozhodnutí neruší. | Neboť tímto opravným prostředkem nedisponuje sám obviněný, stala se stížnost pro porušení zákona předmětem kritického zájmu [[Ústavní soud|Ústavního soudu]]. Ten nejprve rozhodl, že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného je protiústavní a její používání zakázal. Tím došlo k paradoxní situaci, že [[Nejvyšší soud]] stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného sice projednává, ale výrokem pouze konstatuje, že stížnost je důvodná, ale napadené rozhodnutí neruší. | ||
| − | V r. 2004 Ústavní soud zpochybnil legitimitu stížnosti pro porušení zákona dalším obsáhlým [[nález]]em, v němž se pozastavil nad tím, že [[Nejvyšší soud]] vyhovuje relativně mnohem vyššímu počtu stížností pro porušení zákona než [[dovolání]], a judikoval, že je hrubým porušením práva na [[spravedlivý proces]], jestliže soudy odkazují obviněného s jeho námitkami do řízení o opravném prostředku, jímž nedisponuje. | + | V r. 2004 Ústavní soud zpochybnil legitimitu stížnosti pro porušení zákona dalším obsáhlým [[nález (soudu)|nález]]em, v němž se pozastavil nad tím, že [[Nejvyšší soud]] vyhovuje relativně mnohem vyššímu počtu stížností pro porušení zákona než [[dovolání]], a judikoval, že je hrubým porušením práva na [[spravedlivý proces]], jestliže soudy odkazují obviněného s jeho námitkami do řízení o opravném prostředku, jímž nedisponuje. |
Existuje proto odůvodněný předpoklad, že stížnost pro porušení zákona bude příští [[novela|novelou]] [[trestní řád|trestního řádu]] zrušena a bude nahrazena rozšířenou škálou [[dovolání|dovolacích]] důvodů. | Existuje proto odůvodněný předpoklad, že stížnost pro porušení zákona bude příští [[novela|novelou]] [[trestní řád|trestního řádu]] zrušena a bude nahrazena rozšířenou škálou [[dovolání|dovolacích]] důvodů. | ||
Verse z 20. 10. 2006, 07:26
Stížnost pro porušení zákona (zkratka SPZ) je mimořádný opravný prostředek, jímž ministr spravedlnosti žádá Nejvyšší soud o přezkoumání pravomocného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí nebo předchozího řízení. Stížnost pro porušení zákona může být podáná ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.
Neboť tímto opravným prostředkem nedisponuje sám obviněný, stala se stížnost pro porušení zákona předmětem kritického zájmu Ústavního soudu. Ten nejprve rozhodl, že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného je protiústavní a její používání zakázal. Tím došlo k paradoxní situaci, že Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného sice projednává, ale výrokem pouze konstatuje, že stížnost je důvodná, ale napadené rozhodnutí neruší.
V r. 2004 Ústavní soud zpochybnil legitimitu stížnosti pro porušení zákona dalším obsáhlým nálezem, v němž se pozastavil nad tím, že Nejvyšší soud vyhovuje relativně mnohem vyššímu počtu stížností pro porušení zákona než dovolání, a judikoval, že je hrubým porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy odkazují obviněného s jeho námitkami do řízení o opravném prostředku, jímž nedisponuje.
Existuje proto odůvodněný předpoklad, že stížnost pro porušení zákona bude příští novelou trestního řádu zrušena a bude nahrazena rozšířenou škálou dovolacích důvodů.
SPZ je hypertrofovanou zmateční stížností.
