Konfiskace: Porovnání verzí
(Právní norma v § 52 odst. 2 TZ ("Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové") odkazuje na právní institut, který byl v roce 1964 nahrazen institutem bezpodílové spoluvl) |
(== Propadnutí práv ==) |
||
| Řádka 7: | Řádka 7: | ||
V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“ – vizte např. částku 47 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948[http://web.mvcr.cz/sbirka/1948/sb47-48.pdf]. | V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“ – vizte např. částku 47 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948[http://web.mvcr.cz/sbirka/1948/sb47-48.pdf]. | ||
| + | |||
| + | == Propadnutí práv == | ||
| + | Za zvlášť tíživé bývá považován trest propadnutí práv (jiných než majetkových), např. ztráta čestných titulů a vyznamenání podle § 46 TZ. Za exces z [[právní stát|právního státu]] jsou obecně chápány '''plošné''' konfiskace a propadnutí jiných práv, např. generální pardon z 3. února 1622, který sice omilostnil povstalce, ale konfiskoval jim veškerý majetek,[http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t41.html], zákaz před tím tolerovaných nekatholických vyznání z 9. dubna 1624 [http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t42.html] nebo odejmutí státního občanství i těm Němcům a Maďarům, kteří v roce 1938 optovali pro [[ČSR]] podle § 1 odst. 2 dekretu 33/1945 Sb. | ||
== Vizte též == | == Vizte též == | ||
Verse z 29. 10. 2006, 12:16
Konfiskace je trest propadnutí majetku. Je v souladu s ústavou, pokud je uložena jako trest ve spravedlivém processu. Někdy bývá označována jako "znárodnění".
Trest propadnutí majektu je upraven v §§ 51–52 TZ. Právní norma v § 52 odst. 2 TZ ("Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové") odkazuje na právní institut, který byl v roce 1964 nahrazen institutem bezpodílové spoluvlastnictví manželů a v roce 1998 institutem společné jmění manželů.
Znárodnění za kommunismu
Za znárodnění bývá označován též akt, kterým stát násilně přebírá majetek proti vůli jeho vlastníků, nebo bez jejich vědomí, a to bez náhrady, nebo za náhradu jen symbolickou (zpravidla pod mezinárodním tlakem a tudíž opožděně). Z právního hlediska se však jedná o konfiskaci.
V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“ – vizte např. částku 47 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948[1].
Propadnutí práv
Za zvlášť tíživé bývá považován trest propadnutí práv (jiných než majetkových), např. ztráta čestných titulů a vyznamenání podle § 46 TZ. Za exces z právního státu jsou obecně chápány plošné konfiskace a propadnutí jiných práv, např. generální pardon z 3. února 1622, který sice omilostnil povstalce, ale konfiskoval jim veškerý majetek,[2], zákaz před tím tolerovaných nekatholických vyznání z 9. dubna 1624 [3] nebo odejmutí státního občanství i těm Němcům a Maďarům, kteří v roce 1938 optovali pro ČSR podle § 1 odst. 2 dekretu 33/1945 Sb.
