Konfiskace: Porovnání verzí
d (překlep) |
(* Luboš Chalupa: ''Konfiskace majetku zákonnou domněnkou se zpětnou účinností a oprava chyb katastru''. In Právní zpravodaj 10/2008, pp. 9–10. Chování ČR je v rozporu s jejími mezinárodními závazk) |
||
| Řádka 15: | Řádka 15: | ||
* [[Benešovy dekrety]] | * [[Benešovy dekrety]] | ||
* ''[[lex Schwarzenberg]]'' | * ''[[lex Schwarzenberg]]'' | ||
| + | |||
| + | == {{Reference}} == | ||
| + | * Luboš Chalupa: ''Konfiskace majetku zákonnou domněnkou se zpětnou účinností a oprava chyb katastru''. In Právní zpravodaj 10/2008, pp. 9–10. Chování [[ČR]] je v rozporu s jejími mezinárodními závazky. | ||
[[Kategorie:Trestní právo]] | [[Kategorie:Trestní právo]] | ||
Aktuální verse z 11. 11. 2008, 09:36
Konfiskace je trest propadnutí majetku. Je v souladu s ústavou, pokud je uložena jako trest ve spravedlivém processu. Někdy bývá označována jako "znárodnění".
Trest propadnutí majetku je upraven v §§ 51–52 TZ. Právní norma v § 52 odst. 2 TZ ("Výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové") odkazuje na právní institut, který byl v roce 1964 nahrazen institutem bezpodílové spoluvlastnictví manželů a v roce 1998 institutem společné jmění manželů.
Znárodnění za kommunismu
Za znárodnění bývá označován též akt, kterým stát násilně přebírá majetek proti vůli jeho vlastníků, nebo bez jejich vědomí, a to bez náhrady, nebo za náhradu jen symbolickou (zpravidla pod mezinárodním tlakem a tudíž opožděně). Z právního hlediska se však jedná o konfiskaci.
V poválečném Československu byla konfiskace majetku hojně používána. I pro tyto konfiskace však byl všeobecně používán termín „znárodnění“ – vizte např. částku 47 Sbírky zákonů a nařízení republiky Československé, ročník 1948[1].
Propadnutí práv
Za zvlášť tíživé bývá považován trest propadnutí práv (jiných než majetkových), např. ztráta čestných titulů a vyznamenání podle § 46 TZ. Za exces z právního státu jsou obecně chápány plošné konfiskace a propadnutí jiných práv, např. generální pardon z 3. února 1622, který sice omilostnil povstalce, ale konfiskoval jim veškerý majetek,[2] zákaz před tím tolerovaných nekatholických vyznání z 9. dubna 1624[3] nebo odejmutí státního občanství podle § 1 odst. 2 dekretu č. 33/1945 Sb. i těm Němcům a Maďarům, kteří v roce 1938 optovali pro Československo, případně ještě nebyli na světě.
Vizte též
Prameny a literatura
- Luboš Chalupa: Konfiskace majetku zákonnou domněnkou se zpětnou účinností a oprava chyb katastru. In Právní zpravodaj 10/2008, pp. 9–10. Chování ČR je v rozporu s jejími mezinárodními závazky.
