Dobré mravy: Porovnání verzí
d (Kategorie) |
(přesunuto na Morálka) |
||
| (Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Dobré mravy''' jsou významově široký pojem, který dnešní právo chápe ve zúženém smyslu jako [[korektiv]] směřující ke zmírnění | + | '''Dobré mravy''' jsou významově široký pojem, který dnešní právo chápe ve zúženém smyslu jako [[korektiv]] směřující ke [[zmírnění tvrdosti]] [[positivní právo|positivního práva]]. Dobré mravy jsou tou částí [[morálka|morálky]], kterou [[právo]] aprobuje. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
| − | |||
Současná právní úprava ([[občanský zákoník]] z r. 1964) hovoří o morálce na několika místech: | Současná právní úprava ([[občanský zákoník]] z r. 1964) hovoří o morálce na několika místech: | ||
| Řádka 23: | Řádka 5: | ||
*obsahuje obecný zákaz takového výkonu práv, který by byl s dobrými mravy v rozporu (tomuto výkonu práva neposkytnou soudy ochranu), je stanovena zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou jednáním v rozporu s dobrými mravy a porušení ''boni mores'' je rovněž důvodem pro zrušení [[darovací smlouva|darovací smlouvy]] nebo [[vydědění]] potomka | *obsahuje obecný zákaz takového výkonu práv, který by byl s dobrými mravy v rozporu (tomuto výkonu práva neposkytnou soudy ochranu), je stanovena zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou jednáním v rozporu s dobrými mravy a porušení ''boni mores'' je rovněž důvodem pro zrušení [[darovací smlouva|darovací smlouvy]] nebo [[vydědění]] potomka | ||
| − | Ustanovení o neplatnosti právního úkonu, který je v rozporu s dobrými mravy, je lákavé pro [[strana|strany]], jejichž právní zástupci v něm často vidí jedinou možnost, jak zvrátit pro klienta nepříznivou dikci právního předpisu, soudy je však aplikují poměrně zřídka a v těchto případech dochází často ke změně rozhodnutí [[odvolání|odvolacími]] a/nebo [[dovolání|dovolacími]] soudy (popř. soudem [[Ústavní soud|Ústavním]]), neboť chápání toho, co je a co není v rozporu s dobrými mravy, je svou povahou subjektivní. | + | Ustanovení o neplatnosti právního úkonu, který je v rozporu s dobrými mravy, je lákavé pro [[strana (řízení)|strany]], jejichž právní zástupci v něm často vidí jedinou možnost, jak zvrátit pro klienta nepříznivou dikci právního předpisu, soudy je však aplikují poměrně zřídka a v těchto případech dochází často ke změně rozhodnutí [[odvolání|odvolacími]] [[a/nebo]] [[dovolání|dovolacími]] soudy (popř. soudem [[Ústavní soud|Ústavním]]), neboť chápání toho, co je a co není v rozporu s dobrými mravy, je svou povahou subjektivní. |
Na příkladu uplatňování dobrých mravů lze dobře ilustrovat spor mezi školou [[positivní právo|positivního práva]] (juspositivismu) a [[přirozené právo|práva přirozeného]] (jusnaturalismu). | Na příkladu uplatňování dobrých mravů lze dobře ilustrovat spor mezi školou [[positivní právo|positivního práva]] (juspositivismu) a [[přirozené právo|práva přirozeného]] (jusnaturalismu). | ||
| Řádka 29: | Řádka 11: | ||
Jusnaturalisté stoupencům positivní školy vytýkají, že ve snaze o objektivisaci a zmechanisování rozhodovací činnosti soudce vytvářejí právo jako systém strnulých paradigmat, jemuž nelze podřadit všechny situace, které život přináší, zatímco juspositivisté tvrdí, že tzv. přirozené právo je pouhou fikcí a jeho povýšení na roveň právu psanému by vedlo k volunataristickému rozhodování soudů, v němž by se v nepřípustné míře promítaly mimoprávní faktory (např. osobní, často i emotivně zaujatý pohled soudce na strany řízení nebo na judikovanou věc). | Jusnaturalisté stoupencům positivní školy vytýkají, že ve snaze o objektivisaci a zmechanisování rozhodovací činnosti soudce vytvářejí právo jako systém strnulých paradigmat, jemuž nelze podřadit všechny situace, které život přináší, zatímco juspositivisté tvrdí, že tzv. přirozené právo je pouhou fikcí a jeho povýšení na roveň právu psanému by vedlo k volunataristickému rozhodování soudů, v němž by se v nepřípustné míře promítaly mimoprávní faktory (např. osobní, často i emotivně zaujatý pohled soudce na strany řízení nebo na judikovanou věc). | ||
| − | Korektiv dobrých mravů, jak je obsažen v [[občanský zákoník|občanském zákoníku]], se omezuje na [[soukromé právo]]; subjektivní práva veřejná (jako např. právo na zabezpečení ve stáří, právo na bezplatné základní vzdělání, na informace apod.) jsou garantována zákonem a není možno odepřít jim ochranu s odůvodněním, že jejich výkon odporuje dobrým mravům. Opačný ( | + | Korektiv dobrých mravů, jak je obsažen v [[občanský zákoník|občanském zákoníku]], se omezuje na [[soukromé právo]]; subjektivní práva veřejná (jako např. právo na zabezpečení ve stáří, právo na bezplatné základní vzdělání, na informace apod.) jsou garantována zákonem a není možno odepřít jim ochranu s odůvodněním, že jejich výkon odporuje dobrým mravům. Opačný ([[extensivní]]) výklad by byl porušením ústavního principu rovnosti mezi občany a vedl by k libovůli v rozhodování soudů, které by např. nemusely přiznat úspěšné straně v [[občanskoprávní řízení|občanskoprávním sporu]] náhradu nákladů řízení jen s odkazem na její dobré majetkové poměry, nebo by neuložily státu povinnost nahradit [[škoda|škodu]] způsobenou nezákonným rozhodnutím katastrálního úřadu a odůvodnily to tím, že šlo jen o malou část rozsáhlého pozemkového majetku poškozeného a není proto v souladu s dobrými mravy, aby požadoval náhradu utrpěné škody. Obdobně by bylo možno odebrat pensi movitému důchodci nebo nepřiznat bohaté rodině nárok na přídavky na děti. Taková rozhodnutí však nejsou v praxi českých soudů běžná, obvyklé je naopak, že soudy rozhodují formalisticky a k ochraně dobrých mravů nepřihlédnou ani tam, kde by byl takový postup na místě. |
Příkladem nesprávné aplikace korektivu dobrých mravů z nedávné doby je rozhodnutí [[vrchní soud|Vrchního soudu]] v Praze, který dne 9. srpna 2005 odmítl přiznat uprchlému trestně stíhanému podnikateli Radovanu Krejčířovi finanční náhradu za nezákonnou vazbu v předchozím procesu a judikoval, že je pro něj dostatečným zadostiučiněním už to, že [[Ústavní soud]] vyslovil porušení zákona. | Příkladem nesprávné aplikace korektivu dobrých mravů z nedávné doby je rozhodnutí [[vrchní soud|Vrchního soudu]] v Praze, který dne 9. srpna 2005 odmítl přiznat uprchlému trestně stíhanému podnikateli Radovanu Krejčířovi finanční náhradu za nezákonnou vazbu v předchozím procesu a judikoval, že je pro něj dostatečným zadostiučiněním už to, že [[Ústavní soud]] vyslovil porušení zákona. | ||
| Řádka 37: | Řádka 19: | ||
*[http://www.beck.cz/web/web.nsf/0/24a45c3fb924cc04c1256f16004056d8?OpenDocument Dobré mravy v českém občanském zákoníku a v judikatuře], Jiří Spáčil, 20.9.2004, Právní rozhledy č. 18/2004 | *[http://www.beck.cz/web/web.nsf/0/24a45c3fb924cc04c1256f16004056d8?OpenDocument Dobré mravy v českém občanském zákoníku a v judikatuře], Jiří Spáčil, 20.9.2004, Právní rozhledy č. 18/2004 | ||
| − | {{Externí}} | + | == {{Externí odkazy}} == |
*[http://obchodni.juristic.cz/30480/clanek/j_obchod1 Dobré mravy] na serveru obchodni.juristic.cz | *[http://obchodni.juristic.cz/30480/clanek/j_obchod1 Dobré mravy] na serveru obchodni.juristic.cz | ||
*[http://obchodni.juristic.cz/68954/clanek/j_obchod2 Dobré mravy a poctivý obchodní styk] na serveru obchodni.juristic.cz | *[http://obchodni.juristic.cz/68954/clanek/j_obchod2 Dobré mravy a poctivý obchodní styk] na serveru obchodni.juristic.cz | ||
Aktuální verse z 18. 1. 2007, 09:52
Dobré mravy jsou významově široký pojem, který dnešní právo chápe ve zúženém smyslu jako korektiv směřující ke zmírnění tvrdosti positivního práva. Dobré mravy jsou tou částí morálky, kterou právo aprobuje.
Současná právní úprava (občanský zákoník z r. 1964) hovoří o morálce na několika místech:
- stanoví, že právní úkon, který odporuje dobrým mravům (jde contra bonos mores), je absolutně neplatný
- obsahuje obecný zákaz takového výkonu práv, který by byl s dobrými mravy v rozporu (tomuto výkonu práva neposkytnou soudy ochranu), je stanovena zvláštní odpovědnost za škodu způsobenou jednáním v rozporu s dobrými mravy a porušení boni mores je rovněž důvodem pro zrušení darovací smlouvy nebo vydědění potomka
Ustanovení o neplatnosti právního úkonu, který je v rozporu s dobrými mravy, je lákavé pro strany, jejichž právní zástupci v něm často vidí jedinou možnost, jak zvrátit pro klienta nepříznivou dikci právního předpisu, soudy je však aplikují poměrně zřídka a v těchto případech dochází často ke změně rozhodnutí odvolacími a/nebo dovolacími soudy (popř. soudem Ústavním), neboť chápání toho, co je a co není v rozporu s dobrými mravy, je svou povahou subjektivní.
Na příkladu uplatňování dobrých mravů lze dobře ilustrovat spor mezi školou positivního práva (juspositivismu) a práva přirozeného (jusnaturalismu).
Jusnaturalisté stoupencům positivní školy vytýkají, že ve snaze o objektivisaci a zmechanisování rozhodovací činnosti soudce vytvářejí právo jako systém strnulých paradigmat, jemuž nelze podřadit všechny situace, které život přináší, zatímco juspositivisté tvrdí, že tzv. přirozené právo je pouhou fikcí a jeho povýšení na roveň právu psanému by vedlo k volunataristickému rozhodování soudů, v němž by se v nepřípustné míře promítaly mimoprávní faktory (např. osobní, často i emotivně zaujatý pohled soudce na strany řízení nebo na judikovanou věc).
Korektiv dobrých mravů, jak je obsažen v občanském zákoníku, se omezuje na soukromé právo; subjektivní práva veřejná (jako např. právo na zabezpečení ve stáří, právo na bezplatné základní vzdělání, na informace apod.) jsou garantována zákonem a není možno odepřít jim ochranu s odůvodněním, že jejich výkon odporuje dobrým mravům. Opačný (extensivní) výklad by byl porušením ústavního principu rovnosti mezi občany a vedl by k libovůli v rozhodování soudů, které by např. nemusely přiznat úspěšné straně v občanskoprávním sporu náhradu nákladů řízení jen s odkazem na její dobré majetkové poměry, nebo by neuložily státu povinnost nahradit škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím katastrálního úřadu a odůvodnily to tím, že šlo jen o malou část rozsáhlého pozemkového majetku poškozeného a není proto v souladu s dobrými mravy, aby požadoval náhradu utrpěné škody. Obdobně by bylo možno odebrat pensi movitému důchodci nebo nepřiznat bohaté rodině nárok na přídavky na děti. Taková rozhodnutí však nejsou v praxi českých soudů běžná, obvyklé je naopak, že soudy rozhodují formalisticky a k ochraně dobrých mravů nepřihlédnou ani tam, kde by byl takový postup na místě.
Příkladem nesprávné aplikace korektivu dobrých mravů z nedávné doby je rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který dne 9. srpna 2005 odmítl přiznat uprchlému trestně stíhanému podnikateli Radovanu Krejčířovi finanční náhradu za nezákonnou vazbu v předchozím procesu a judikoval, že je pro něj dostatečným zadostiučiněním už to, že Ústavní soud vyslovil porušení zákona.
Reference
- Dobré mravy (§ 3 odst. 1, § 39 ObčZ, § 7 odst. 2 ZP)
- Dobré mravy v českém občanském zákoníku a v judikatuře, Jiří Spáčil, 20.9.2004, Právní rozhledy č. 18/2004
Další odkazy
- Dobré mravy na serveru obchodni.juristic.cz
- Dobré mravy a poctivý obchodní styk na serveru obchodni.juristic.cz
