Politická strana: Porovnání verzí
d (Pořadí) |
(Je třeba lišit mezi dlouhodobým stranickým programem (něm. ''de:Parteiprogramm'') a volebním manifestem (např. ''en:list of UK Conservative Party general election manifestos'').) |
||
| (Není zobrazeno 22 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Politická strana''' je zvláštní druh [[právnická osoba|právnické osoby]], která je zřizována k výkonu některých politických práv [[občan]]ů, zejména práva účastnit se politického života společnosti a participovat na utváření [[zákonodárný sbor|zákonodárných sborů]] a [[volby|volených]] orgánů [[územní samospráva|územní samosprávy]]. | '''Politická strana''' je zvláštní druh [[právnická osoba|právnické osoby]], která je zřizována k výkonu některých politických práv [[občan]]ů, zejména práva účastnit se politického života společnosti a participovat na utváření [[zákonodárný sbor|zákonodárných sborů]] a [[volby|volených]] orgánů [[územní samospráva|územní samosprávy]]. | ||
| − | České právo nerozlišuje, na rozdíl např. od práva anglického, politické strany (''party political'') od stran volebních (''party election''). | + | Je třeba lišit mezi dlouhodobým stranickým programem (něm. ''[[:de:Parteiprogramm|Parteiprogramm]]'') a volebním manifestem (např. ''[[:en:list of UK Conservative Party general election manifestos|list of UK Conservative Party general election manifestos]]''). České právo nerozlišuje, na rozdíl např. od práva anglického, politické strany (''party political'') od stran volebních (''party election''). |
| + | |||
| + | == Historie == | ||
| + | I když lze ''cum grano salis'' hovořit o politických stranách už ve starověku (patriciové v. plebejové) a ve středověku (ghibellini v. guelfové), přímými předchůdci dnešních politických stran jsou teprve novověcí toryové a whigové, kteří vznikli na konci 17. století v Anglii. Ti však měli spíše charakter klanů. | ||
| + | |||
| + | První politickou stranou v našem smyslu slova jsou až jakobíni, kteří sice vznikli jako hlasovací frakce (část, něm. ''Partei'' nebo ''Fraktion'') ve francouzském Národním shromáždění, ale brzy se ustavili jako [[federace]] politických spolků po celé Francii. Po vítězství reakce však byli jakobíni rozpuštěni. V USA přeměnila klanistické strany federalistů (předchůdci dnešních republikánů) a republikánů (předchůdci dnešních demokratů) v demokratické (populistické) politické strany nespokojenost potomního presidenta Andrew Jacksona s výsledkem presidentských voleb. Na protest proti nim změnil tehdejší republikány v massové hnutí – Demokratickou stranu. V UK změnilo klanistické strany toryů a whigů v politické strany úsilí o volební reformu a hnutí za zrušení obilních zákonů (zemědělských cel). Z toryů se stala Konservativní strana, zatímco z whigů Liberální strana. | ||
| + | |||
| + | První moderní polická strana s těžištěm činnosti v mimoparlamentní práci, tj. tvorbě veřejného mínění, byla ''sociální demokracie''. Protože po zkušenostmi s jakobíny byly federace politických spolků zakázány, neměly jednotlivé organisace sociálních demokratů právní subjektivitu. Establishment to považoval za obcházení zákona a v 70. a 80. letech 19. století sociální demokraty pronásledoval. V 90. letech establishment přiznal svou porážku, která byla fixována přiznáním všeobecného volebního práva na počátku 20. století. Ve 20. století se trendu massových mimoparlamentních politických stran přizpůsobily i tradiční, tj. občanské, politické strany – konservativci i liberálové. V postmoderní době, s úpadkem zájmu o politiku, dochází k retrogradálnímu jevu: politické strany se opět mění na pouhé volební uskupení. Tento trend však česká praxe příliš nerefektovala. | ||
== Právní povaha politické strany == | == Právní povaha politické strany == | ||
| − | |||
Politické strany stojí na pomezí [[veřejné právo|veřejného]] a [[soukromé právo|soukromého práva]]. Zatímco vnitřní uspořádní politické strany je výlučně soukromoprávní, strany podléhají poměrně rigorosní veřejnoprávní kontrole, neboť je ve [[veřejný zájem|veřejném zájmu]] zajistit transparentnost jejich financování a omezit možnou [[korupce|korupci]]. | Politické strany stojí na pomezí [[veřejné právo|veřejného]] a [[soukromé právo|soukromého práva]]. Zatímco vnitřní uspořádní politické strany je výlučně soukromoprávní, strany podléhají poměrně rigorosní veřejnoprávní kontrole, neboť je ve [[veřejný zájem|veřejném zájmu]] zajistit transparentnost jejich financování a omezit možnou [[korupce|korupci]]. | ||
| − | Politické strany jsou proto podstatně omezeny ve zdrojích příjmů a je jim uložena povinnost prokazovat správnost vedení [[účetnictví]] každoročním [[audit]]em, který spolu s dalšími dokumenty strana předkládá nejpozději do 1. dubna následujícího roku [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovně]]. | + | Politické strany jsou proto podstatně omezeny ve zdrojích příjmů a je jim uložena povinnost prokazovat správnost vedení [[účetnictví]] každoročním [[audit]]em, který spolu s dalšími dokumenty strana předkládá nejpozději do 1. dubna následujícího roku [[Poslanecká sněmovna|Poslanecké sněmovně]]. Výroční zpráva politické strany je ze zákona veřejná a je každému k disposici ve sněmovně k nahlédnutí. |
Na druhé straně jsou strany účinněji než běžná [[občanské sdružení|občanská sdružení]] chráněny před [[šikana|šikanou]] ze strany [[výkonná moc|výkonné moci]]: rozhodnutí o jejich rozpuštění činí již v první instanci [[Nejvyšší správní soud]]. | Na druhé straně jsou strany účinněji než běžná [[občanské sdružení|občanská sdružení]] chráněny před [[šikana|šikanou]] ze strany [[výkonná moc|výkonné moci]]: rozhodnutí o jejich rozpuštění činí již v první instanci [[Nejvyšší správní soud]]. | ||
| − | Poměry politických stran upravuje [[zákon]] č. 424/1991 [[ | + | Další zvláštností politických stran je, že členství v nich je ze zákona exklusivní: nikdo nemůže být současně členem více než jedné politické strany nebo hnutí. |
| + | |||
| + | Poměry politických stran upravuje [[zákon]] č. 424/1991 [[Sb.]] o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Je to jiz značně zastaralý [[právní předpis]], jehož [[výklad]] působí často obtíže. | ||
== Vznik a zánik == | == Vznik a zánik == | ||
| − | + | Možnost vzniku politické strany je v České republice – v porovnání s možnosti zakládat jiné právnické osoby – ztížena, neboť k její registraci se vyžaduje [[petice]] nejméně tisíce občanů. Kromě této petice je k žádosti o registraci nutné přiložit [[stanovy]]. | |
| − | Možnost vzniku politické strany je v České republice | ||
V případě, že by [[Ministerstvo vnitra]] posoudilo stranovy jako nedemokratické nebo došlo k závěru, že strana nemá demokraticky ustavené orgány, registraci odmítne, popř. pokud tento stav nastane později, navrhne [[soud]]u rozpuštění strany. | V případě, že by [[Ministerstvo vnitra]] posoudilo stranovy jako nedemokratické nebo došlo k závěru, že strana nemá demokraticky ustavené orgány, registraci odmítne, popř. pokud tento stav nastane později, navrhne [[soud]]u rozpuštění strany. | ||
| − | V postkomunistických zemích je běžné, že exekutiva usiluje o rozpuštění celé řady stran, které by v demokratických zemích neměly potíže vyvíjet svou činnost, a s větším či menším úspěchem se jí daří jejich činnost potlačovat. Zvláštností České republiky je, že podle účelového výkladu, s nímž přišlo Ministerstvo vnitra v r. 2005, mají politické strany na činnost, kterou vyvíjejí, [[monopol]], tudíž není přípustné, aby právnická osoba registrovaná jako [[občanské sdružení]] (konkrétně šlo o Komunistický svaz mládeže) měla ve svých stanovách politické cíle. Takový výklad je však nesprávný, [[ | + | V postkomunistických zemích je běžné, že exekutiva usiluje o rozpuštění celé řady stran, které by v demokratických zemích neměly potíže vyvíjet svou činnost, a s větším či menším úspěchem se jí daří jejich činnost potlačovat. Zvláštností České republiky je, že podle účelového výkladu, s nímž přišlo Ministerstvo vnitra v r. 2005, mají politické strany na činnost, kterou vyvíjejí, [[monopol]], tudíž není přípustné, aby právnická osoba registrovaná jako [[občanské sdružení]] (konkrétně šlo o Komunistický svaz mládeže) měla ve svých stanovách politické cíle. Takový výklad je však nesprávný, [[šikana|šikanosní]] a pro demokracii velmi nebezpečný: politické pretense mohou mít jakákoli občanská sdružení, omezena jsou ovšem ve výběru prostředků, které mají k jejich prosazování k disposici. Pokus o nucenou apolitisaci občanských sdružení je jedním z nejvážnějších zásahů do demokratického charakteru státu, k nimž v České republice po r. 1989 došlo, a je protiústavní. |
== Evidence a činnost strany == | == Evidence a činnost strany == | ||
| − | Registrované politické strany se zapisují do zvláštního [[rejstřík]]u stran a hnutí, vedeného Ministerstvem vnitra. V České republice | + | Registrované politické strany se zapisují do zvláštního [[rejstřík]]u stran a hnutí, vedeného Ministerstvem vnitra. V České republice působí cca 85 politických stran. |
| − | Politické strany a [[politické hnutí|politická hnutí]] (a jejich [[koalice]]) jsou jediné právnické osoby, které mohou registrovat své [[kandidátka|kandidátky]] v parlamentních volbách a nominovat své kandidáty ve volbách senátních; tam ovšem není vyloučeno, aby fysická osoba kandidovala jako nezávislý kandidát. | + | Politické strany a [[politické hnutí|politická hnutí]] (a jejich [[koalice]]) jsou jediné právnické osoby, které mohou registrovat své [[kandidátka|kandidátky]] v parlamentních volbách a nominovat své kandidáty ve volbách senátních; tam ovšem není vyloučeno, aby [[fysická osoba]] kandidovala jako nezávislý kandidát. |
| − | Kromě výše popsané veřejnoprávní kontroly hospodaření stran existuje značná volnost, jak si politická strana uspořádá své vnitřní poměry. Různé strany proto mají různě pojmenované nejvyšší představitele (nejčastěji předseda, ale též hlavní koordinátor, generální tajemník, geniální guvernér apod.), nejvyšší orgán (sjezd, kongres, sněm, celostátní konference apod.) a různé interní mechanismy, kterými se přijímají rozhodnutí, z nichž nejdůležitější je právo sestavit a | + | Kromě výše popsané veřejnoprávní kontroly hospodaření stran existuje značná volnost, jak si politická strana uspořádá své vnitřní poměry. Různé strany proto mají různě pojmenované nejvyšší představitele (nejčastěji předseda, ale též hlavní koordinátor, generální tajemník, geniální guvernér apod.), nejvyšší orgán (sjezd, kongres, sněm, celostátní konference apod.) a různé interní mechanismy, kterými se přijímají rozhodnutí, z nichž nejdůležitější je právo sestavit a nechat zaregistrovat volební [[kandidátka|kandidátku]]. |
| − | {{ | + | == {{Interní odkazy}} == |
* [[politické hnutí]] | * [[politické hnutí]] | ||
| + | * [[koalice]] | ||
| + | * [[volby]] | ||
| + | * [[strana]] | ||
| − | {{Externí}} | + | == {{Externí odkazy}} == |
| − | * [http://www.mvcr.cz/rady/strany/index.html | + | * [http://www.mvcr.cz/rady/strany/index.html rejstřík politických stran a hnutí] |
| + | [[Kategorie:Správní právo]] | ||
[[Kategorie:Ústavní právo]] | [[Kategorie:Ústavní právo]] | ||
Aktuální verse z 9. 12. 2013, 11:24
Politická strana je zvláštní druh právnické osoby, která je zřizována k výkonu některých politických práv občanů, zejména práva účastnit se politického života společnosti a participovat na utváření zákonodárných sborů a volených orgánů územní samosprávy.
Je třeba lišit mezi dlouhodobým stranickým programem (něm. Parteiprogramm) a volebním manifestem (např. list of UK Conservative Party general election manifestos). České právo nerozlišuje, na rozdíl např. od práva anglického, politické strany (party political) od stran volebních (party election).
Obsah
Historie
I když lze cum grano salis hovořit o politických stranách už ve starověku (patriciové v. plebejové) a ve středověku (ghibellini v. guelfové), přímými předchůdci dnešních politických stran jsou teprve novověcí toryové a whigové, kteří vznikli na konci 17. století v Anglii. Ti však měli spíše charakter klanů.
První politickou stranou v našem smyslu slova jsou až jakobíni, kteří sice vznikli jako hlasovací frakce (část, něm. Partei nebo Fraktion) ve francouzském Národním shromáždění, ale brzy se ustavili jako federace politických spolků po celé Francii. Po vítězství reakce však byli jakobíni rozpuštěni. V USA přeměnila klanistické strany federalistů (předchůdci dnešních republikánů) a republikánů (předchůdci dnešních demokratů) v demokratické (populistické) politické strany nespokojenost potomního presidenta Andrew Jacksona s výsledkem presidentských voleb. Na protest proti nim změnil tehdejší republikány v massové hnutí – Demokratickou stranu. V UK změnilo klanistické strany toryů a whigů v politické strany úsilí o volební reformu a hnutí za zrušení obilních zákonů (zemědělských cel). Z toryů se stala Konservativní strana, zatímco z whigů Liberální strana.
První moderní polická strana s těžištěm činnosti v mimoparlamentní práci, tj. tvorbě veřejného mínění, byla sociální demokracie. Protože po zkušenostmi s jakobíny byly federace politických spolků zakázány, neměly jednotlivé organisace sociálních demokratů právní subjektivitu. Establishment to považoval za obcházení zákona a v 70. a 80. letech 19. století sociální demokraty pronásledoval. V 90. letech establishment přiznal svou porážku, která byla fixována přiznáním všeobecného volebního práva na počátku 20. století. Ve 20. století se trendu massových mimoparlamentních politických stran přizpůsobily i tradiční, tj. občanské, politické strany – konservativci i liberálové. V postmoderní době, s úpadkem zájmu o politiku, dochází k retrogradálnímu jevu: politické strany se opět mění na pouhé volební uskupení. Tento trend však česká praxe příliš nerefektovala.
Právní povaha politické strany
Politické strany stojí na pomezí veřejného a soukromého práva. Zatímco vnitřní uspořádní politické strany je výlučně soukromoprávní, strany podléhají poměrně rigorosní veřejnoprávní kontrole, neboť je ve veřejném zájmu zajistit transparentnost jejich financování a omezit možnou korupci.
Politické strany jsou proto podstatně omezeny ve zdrojích příjmů a je jim uložena povinnost prokazovat správnost vedení účetnictví každoročním auditem, který spolu s dalšími dokumenty strana předkládá nejpozději do 1. dubna následujícího roku Poslanecké sněmovně. Výroční zpráva politické strany je ze zákona veřejná a je každému k disposici ve sněmovně k nahlédnutí.
Na druhé straně jsou strany účinněji než běžná občanská sdružení chráněny před šikanou ze strany výkonné moci: rozhodnutí o jejich rozpuštění činí již v první instanci Nejvyšší správní soud.
Další zvláštností politických stran je, že členství v nich je ze zákona exklusivní: nikdo nemůže být současně členem více než jedné politické strany nebo hnutí.
Poměry politických stran upravuje zákon č. 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. Je to jiz značně zastaralý právní předpis, jehož výklad působí často obtíže.
Vznik a zánik
Možnost vzniku politické strany je v České republice – v porovnání s možnosti zakládat jiné právnické osoby – ztížena, neboť k její registraci se vyžaduje petice nejméně tisíce občanů. Kromě této petice je k žádosti o registraci nutné přiložit stanovy.
V případě, že by Ministerstvo vnitra posoudilo stranovy jako nedemokratické nebo došlo k závěru, že strana nemá demokraticky ustavené orgány, registraci odmítne, popř. pokud tento stav nastane později, navrhne soudu rozpuštění strany.
V postkomunistických zemích je běžné, že exekutiva usiluje o rozpuštění celé řady stran, které by v demokratických zemích neměly potíže vyvíjet svou činnost, a s větším či menším úspěchem se jí daří jejich činnost potlačovat. Zvláštností České republiky je, že podle účelového výkladu, s nímž přišlo Ministerstvo vnitra v r. 2005, mají politické strany na činnost, kterou vyvíjejí, monopol, tudíž není přípustné, aby právnická osoba registrovaná jako občanské sdružení (konkrétně šlo o Komunistický svaz mládeže) měla ve svých stanovách politické cíle. Takový výklad je však nesprávný, šikanosní a pro demokracii velmi nebezpečný: politické pretense mohou mít jakákoli občanská sdružení, omezena jsou ovšem ve výběru prostředků, které mají k jejich prosazování k disposici. Pokus o nucenou apolitisaci občanských sdružení je jedním z nejvážnějších zásahů do demokratického charakteru státu, k nimž v České republice po r. 1989 došlo, a je protiústavní.
Evidence a činnost strany
Registrované politické strany se zapisují do zvláštního rejstříku stran a hnutí, vedeného Ministerstvem vnitra. V České republice působí cca 85 politických stran.
Politické strany a politická hnutí (a jejich koalice) jsou jediné právnické osoby, které mohou registrovat své kandidátky v parlamentních volbách a nominovat své kandidáty ve volbách senátních; tam ovšem není vyloučeno, aby fysická osoba kandidovala jako nezávislý kandidát.
Kromě výše popsané veřejnoprávní kontroly hospodaření stran existuje značná volnost, jak si politická strana uspořádá své vnitřní poměry. Různé strany proto mají různě pojmenované nejvyšší představitele (nejčastěji předseda, ale též hlavní koordinátor, generální tajemník, geniální guvernér apod.), nejvyšší orgán (sjezd, kongres, sněm, celostátní konference apod.) a různé interní mechanismy, kterými se přijímají rozhodnutí, z nichž nejdůležitější je právo sestavit a nechat zaregistrovat volební kandidátku.
