Legislativa: Porovnání verzí

Přejít na: navigace, hledání
(# pro process přijímání právního předpisu ministerstvem, v případě vladních nařízení nebo zákonů dále vládou, v případě zákonů dále parlamentem a případné veto hlavy st)
(Legislativní process)
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
== Legislativní process ==
 
== Legislativní process ==
 +
'''Legislativní proces''' nebo též '''zákonodárný proces''' je proces  přípravy, tvorby, projednávání a schvalování [[legislativa|legislativy]] ze strany [[vláda|vlády]], [[parlament|Parlamentu]] a [[prezident|prezidenta]] republiky, který končí jejím vyhlášením zpravidla ve [[sbírka zákonů|Sbírce zákonů ]].
 +
 +
Proces schvalování zákonů se liší v jednotlivých zemích podle typu [[parlament]]u, [[ústava|ústavy]] a jednotlivých [[parlamentní procedura|parlamentních procedur]].
 +
 
V ČR je vysoce formalisovaný a aby byl usnadněn, bylo v 90. letech 20. století zavedeno členění připomínek na zásadní a doporučující. Zásadní připomínky se vypořádávají takto:
 
V ČR je vysoce formalisovaný a aby byl usnadněn, bylo v 90. letech 20. století zavedeno členění připomínek na zásadní a doporučující. Zásadní připomínky se vypořádávají takto:
  

Verse z 10. 12. 2010, 12:34

Legislativa je pojem, kterého se v češtině užívá ve trojím významu:

  1. pro process přijímání právního předpisu ministerstvem, v případě vladních nařízení nebo zákonů dále vládou, v případě zákonů dále parlamentem a případné veto hlavy státu – angl. lawmaking.
  2. pro právní řád (právní předpisy) – angl. legislation, nebo
  3. pro zákonodárnou moc, tzn. státní orgány nadané pravomocí vydávat zákony, tzn. parlament – angl. legislature.

Legislativní technika

Je upravena v čl. 25 až 75 legislativních pravidel. Její aktuální stav v ČR je nevábný a legislativní rada vlády s tím mnoho nedělá. Příkladem je dogma, že právní pojem používaný v zákoně nesmí být definován v prováděcím předpisu. Přitom na tom není nic špatného a naopak je to žádoucí. Další typickou špatnou legislativní technikou je vymezení působnosti předpisu pomocí právního pojmu. Např. místo toho, aby se řeklo, že se předpis vztahuje pouze na zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší, tak se normuje, že zlato je pouze zlato o ryzosti 333 ‰ a vyšší a dále se hovoří již jen o zlatu v tomto posunutém významu. Tato praxe přispívá k odtrženosti práva od běžného jazyka.

Za Rakouska nebyly nejprve odstavce v paragrafu číslovány. Jednalo se tedy o aliney. Platila zásada, že každá věta tvoří samostatnou alineu. Příklad.

Legislativní process

Legislativní proces nebo též zákonodárný proces je proces přípravy, tvorby, projednávání a schvalování legislativy ze strany vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, který končí jejím vyhlášením zpravidla ve Sbírce zákonů .

Proces schvalování zákonů se liší v jednotlivých zemích podle typu parlamentu, ústavy a jednotlivých parlamentních procedur.

V ČR je vysoce formalisovaný a aby byl usnadněn, bylo v 90. letech 20. století zavedeno členění připomínek na zásadní a doporučující. Zásadní připomínky se vypořádávají takto:

  • předkladatel připomínku (zcela) akceptuje,
  • předkladatel připomínku akceptuje částečně,
    • připomínkové místo pak s vypořádáním souhlasí, nebo
    • připomínkové místo trvá na rozporu
  • předkladatel připomínku neakceptuje
    • připomínkové místo pak od připomínky ustoupí, nebo
    • připomínkové místo trvá na rozporu

Vizte též

Prameny a literatura

  • Zbyněk Šín: Tvorba práva a jeho interpretace. In Právní zpravodaj 3/2008, pp. 12–13 (povšechné informace).

Další odkazy