Osoba: Porovnání verzí
(Základní text) |
d (Typo) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Osobou''' se v právu rozumí každý, kdo je způsobilý nabývat (hmotných) práv a povinností, tzn. je nadán '''hmotněprávní subjektivitou'''. Osoby vystupují v [[právní vztah|právnich vztazích]] vlastním jménem. | '''Osobou''' se v právu rozumí každý, kdo je způsobilý nabývat (hmotných) práv a povinností, tzn. je nadán '''hmotněprávní subjektivitou'''. Osoby vystupují v [[právní vztah|právnich vztazích]] vlastním jménem. | ||
| − | Nemusí | + | Nemusí jít jen o osobu (člověka) v běžném smyslu - ta se v právu nazývá [[fysická osoba|fysickou osobou]] - ale i tzv. [[právická osoba|právnické osoby]], jako jsou [[obchodní společnost]]i, [[občanské sdružení|občanská sdružení]], [[nadace]] apod. Mezi právnické osoby patří i [[veřejnoprávní korporace]], jako např. [[obec|obce]] nebo [[kraj]]e. |
Ne každý subjekt, který na veřejnosti vystupuje pod svým jménem, je však právnickou osobu; není jí příkladmo [[podnik]] ve vlatnictví fysické osoby nebo [[organisační složka státu]] (tj. zejména [[soud]]y a [[úřad]]y). Hmotněprávní subjektivitu nemá ani [[policie]]. | Ne každý subjekt, který na veřejnosti vystupuje pod svým jménem, je však právnickou osobu; není jí příkladmo [[podnik]] ve vlatnictví fysické osoby nebo [[organisační složka státu]] (tj. zejména [[soud]]y a [[úřad]]y). Hmotněprávní subjektivitu nemá ani [[policie]]. | ||
Verse z 1. 11. 2005, 06:49
Osobou se v právu rozumí každý, kdo je způsobilý nabývat (hmotných) práv a povinností, tzn. je nadán hmotněprávní subjektivitou. Osoby vystupují v právnich vztazích vlastním jménem.
Nemusí jít jen o osobu (člověka) v běžném smyslu - ta se v právu nazývá fysickou osobou - ale i tzv. právnické osoby, jako jsou obchodní společnosti, občanská sdružení, nadace apod. Mezi právnické osoby patří i veřejnoprávní korporace, jako např. obce nebo kraje.
Ne každý subjekt, který na veřejnosti vystupuje pod svým jménem, je však právnickou osobu; není jí příkladmo podnik ve vlatnictví fysické osoby nebo organisační složka státu (tj. zejména soudy a úřady). Hmotněprávní subjektivitu nemá ani policie.
Za zvláštní druh osoby se někdy pokládá stát; toto rozlišování však není důvodné, neboť stát, vystupuje-li v soukromoprávních vztazích (např. ve vztahu ke svému vlastnímu, tzn. státnímu majetku), je běžnou veřejnoprávní korporací.
