Mezinárodní právo veřejné: Porovnání verzí

Verse z 8. 3. 2007, 10:22

Mezinárodní právo je soubor právních norem, které regulují vztahy mezi státy, jejich vztahy k mezinárodním organisacím a dalším subjektům mezinárodního práva, vzájemné vztahy mezinárodních organisací a některé vztahy jednotlivců ke státu.

Ve vztahu k vnitrostátnímu právu se rozlišuje mezi

• monistickým přístupem, kdy jsou závazky státu v mezinárodním právu zcela rovnoprávné vnitrostátnímu právu, při případném rozporu zpravidla platí novější zákon (platí např. ve Francii) a
• dualistickým přístupem, při němž musí být mezinárodní smlouvy ke své účinnosti převedeny do domácího právního řádu zvláštní zákonnou úpravou (tradičně Německo, i Československo a Česká republika; po vstupu do Evropské unie byl tento přístup však pozměněn)

Subjekty mezinárodního práva

Mezi subjekty mezinárodního práva jsou zařazovány jednotky s rozdílnou mezinárodní subjektivitou. Za hlavní prvky, které tuto subjektivitu definují, patří zejména způsobilost k právům a povinnostem, která je adresována přímo těmto subjektům, a to z mezinárodního, nikoli vnitrostátního práva. Dále se musí jednat o jednotku zahrnující společenské vztahy, vztahy mezi lidskými společenstvími. (Za subjekty mezinárodního práva proto nejsou považovány např. lodě plující v cizích vodách, ač by jinak tuto definici naplňovaly.)

Za způsobilost k právním úkonům se v mezinárodním právu považuje způsobilost vystupovat pod svým jménem v mezinárodněprávních poměrech a přijímat závazky vůči jiným subjektům. Mezi subjekty mezinárodního práva bývají zahrnovány:

• svrchované státy (politická entita mající stálé obyvatelstvo, vymezené území, funkční veřejnou moc a způsobilost vstupovat do vztahů s jinými státy)
• mezinárodní organizace
• zvláštní politické jednotky
• jednotlivci (fyzické osoby)

Prameny mezinárodního práva

Rozlišují se prameny materiální (okolnosti, zvyklosti, právní vědomí, poměr sil mezi státy; vpodstatě důvody ke vzniku jednotlivých ustanovení mezinárodního práva) a prameny formální, pod nimiž se rozumí formy práva, které zajišťují přesný obsah těchto norem.

Formální prameny mezinárodního práva se dají dělit na základní:

• mezinárodní smlouvy
• mezinárodní obyčeje

a pomocné, kam se zařazují

• obecné zásady právní
• soudní rozhodnutí (tzv. case law)
• učení nejkvalifikovanějších znalců mezinárodního práva (nauka mezinárodního práva)
• vnitrostátní akty státu
• akty mezinárodních organizací
• akty států
• ekvita (equity) - princip spravedlnosti

Mezinárodní právo soukromé

Mezinárodní právo soukromé má s mezinárodním právem (veřejným) společný jen cizí prvek. Jinak se jedná o část občanského práva, která shrnuje kolisní normy a řeší tak, který právní řád se na skutkovou podstatu použije, např. zda český nebo anglický.

Vizte též

• Neutralita