Právní řád: Porovnání verzí

Verse z 30. 6. 2007, 12:44

Právní řád v užším smyslu označuje soubor právních norem, které platí v určité době na určitém území. V širším smyslu do právního řádu spadají i všechny individuální akty upravující právní vztahy na daném území, např. zápisy v pozemkových knihách, záznamy o uzavření manželství v matrikách, stavební povolení, rozsudky soudů apod.

Právní řád je inherentně spojen se státem, který jeho právní normy, resp. individuální akty, vydává a vymáhá. Změní-li se na určitém území státní moc, mění se i právní řád. Aby se předešlo právní nejistotě, bývají po takové změně vyhlašovány recepční zákony, které stávající právní předpisy prohlásí za (dočasnou nebo trvalou) součást nového právního řádu.

Protože původně bylo písemně zaznamenáno jen minimum právních norem, převládalo právo zvykové, které bylo ad hoc vždy znovu nalézáno. Právní jistota a kontinuita práva tak byly zaručeny pouze kontinuitou elit, které byly k nalézání a výkladu práva oprávněny.

K vytvoření právního řádu v dnešním pojetí tak dochází teprve v souvislosti s jeho rozsáhlou kodifikací, v podmínkách českých zemí tedy ve 14.–16. stol. Teprve tehdy je také možno hovořit o zásadních změnách v právním řádu. V českých zemích k tomu poprvé došlo právě během procesu kodifikace zvykového práva, kdy současně došlo k obsáhlé recepci práva římského.

Dramatickou změnu prodělal český právní řád v pobělohorském období, kdy bylo za účelem upevnění panovnické moci domu Habsburského vydáno Obnovené zřízení zemské pro Čechy (1628) a Moravu (1628), které spolu s dalšími císařskými patenty znamenalo zásadní změny ve oblasti státoprávní, majetkové, kulturní, náboženských svobod atd.

V moderní historii k úplné změně právního řádu ("ze dne na den") na území České republiky nikdy nedošlo; nejradikálnější změna nastala po skončení 2. světové války, kdy byla většina právních předpisů z období po přijetí mnichovského diktátu a následné okupace prohlášena za neplatné a postupně nahrazena předpisy z období první republiky nebo předpisy novými (viz dekret č. 11/1944 Ú. v. čsl.). Zároveň byla prohlášena za neplatná některá právní jednání učiněná pod tlakem okupace (viz dekret č. 5/1945 Sb.).