Censura: Porovnání verzí
(Nový záznam) |
d (Formulace) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Podle ustanovení čl. 17 odst. 2 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]] je censura nepřípustná. Tento [[ústava|ústavní]] imperativ se však efektivně vztahuje pouze na politickou censuru, předběžná censura je běžně praktikována církvemi u náboženských textů, [[ministerstvo|ministerstvem]] školství ve vztahu k učebnicím, následná pak mediálními radami ohledně obsahu pořadů, radou pro reklamu u přípustného obsahu reklamních informací atp. Censuru vykonávají rovněž soukromí vlastníci medií a lze pod ni podřadit i selektivní odstraňování textů v internetových diskusích. | Podle ustanovení čl. 17 odst. 2 [[Listina základních práv a svobod|Listiny základních práv a svobod]] je censura nepřípustná. Tento [[ústava|ústavní]] imperativ se však efektivně vztahuje pouze na politickou censuru, předběžná censura je běžně praktikována církvemi u náboženských textů, [[ministerstvo|ministerstvem]] školství ve vztahu k učebnicím, následná pak mediálními radami ohledně obsahu pořadů, radou pro reklamu u přípustného obsahu reklamních informací atp. Censuru vykonávají rovněž soukromí vlastníci medií a lze pod ni podřadit i selektivní odstraňování textů v internetových diskusích. | ||
| − | Censura je zásahem do [[svoboda projevu|svobody projevu]], s níž je neslučitelná. Censurní praktiky jsou průvodním znakem [[totalita|totalitních]] režimů, které zpravidla nepovolují žádné neschválené veřejné projevy (např. ani improvisace při divadelním představení). V demokratické společnosti by k takovým zásahům docházet nemělo, faktem však je, že vlastníci medií často uplatňují restriktivní praxi, v níž zohledňují zájmy významných inserentů. V České republice tak bývají potlačeny nepříznivé informace např. o podniku Sazka, o automobilce Škoda, o společnosti ČEZ apod. Zvláštní pozornost zasluhují v tomto směru tiskoviny vydávané [[město|městy]] nebo [[městská část|městskými částmi]], které, ačkoli jsou financovány z veřejného rozpočtu, přinášejí pouze informace svědčící vítězné místní [[politická strana|straně]] nebo [[koalice|koalici]]; [[oposice]] v těchto mediích málokdy dostane | + | Censura je zásahem do [[svoboda projevu|svobody projevu]], s níž je neslučitelná. Censurní praktiky jsou průvodním znakem [[totalita|totalitních]] režimů, které zpravidla nepovolují žádné neschválené veřejné projevy (např. ani improvisace při divadelním představení). V demokratické společnosti by k takovým zásahům docházet nemělo, faktem však je, že vlastníci medií často uplatňují restriktivní praxi, v níž zohledňují zájmy významných inserentů. V České republice tak bývají potlačeny nepříznivé informace např. o podniku Sazka, o automobilce Škoda, o společnosti ČEZ apod. Zvláštní pozornost zasluhují v tomto směru tiskoviny vydávané [[město|městy]] nebo [[městská část|městskými částmi]], které, ačkoli jsou financovány z veřejného rozpočtu, přinášejí pouze informace svědčící vítězné místní [[politická strana|straně]] nebo [[koalice|koalici]]; [[oposice]] v těchto mediích málokdy dostane prostor. |
O '''autocensuře''' hovoříme, když zásah do zamýšleného textu učiní sám jeho autor, např. z obavy před represí. | O '''autocensuře''' hovoříme, když zásah do zamýšleného textu učiní sám jeho autor, např. z obavy před represí. | ||
Verse z 9. 8. 2008, 05:50
Censura (z lat. censere = "doporučit"; angl. censorship, fr. censure, něm. Zensur) v původním smyslu znamená souhlas s publikací, nejčastěji udělovaný příslušným státním nebo církevním úřadem buď předběžně (předběžná censura) nebo následně (následná censura). Dnes se tento termín obvykle chápe v opačném smyslu, tzn. jako zákaz publikace nebo veřejného projevu.
Podle ustanovení čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je censura nepřípustná. Tento ústavní imperativ se však efektivně vztahuje pouze na politickou censuru, předběžná censura je běžně praktikována církvemi u náboženských textů, ministerstvem školství ve vztahu k učebnicím, následná pak mediálními radami ohledně obsahu pořadů, radou pro reklamu u přípustného obsahu reklamních informací atp. Censuru vykonávají rovněž soukromí vlastníci medií a lze pod ni podřadit i selektivní odstraňování textů v internetových diskusích.
Censura je zásahem do svobody projevu, s níž je neslučitelná. Censurní praktiky jsou průvodním znakem totalitních režimů, které zpravidla nepovolují žádné neschválené veřejné projevy (např. ani improvisace při divadelním představení). V demokratické společnosti by k takovým zásahům docházet nemělo, faktem však je, že vlastníci medií často uplatňují restriktivní praxi, v níž zohledňují zájmy významných inserentů. V České republice tak bývají potlačeny nepříznivé informace např. o podniku Sazka, o automobilce Škoda, o společnosti ČEZ apod. Zvláštní pozornost zasluhují v tomto směru tiskoviny vydávané městy nebo městskými částmi, které, ačkoli jsou financovány z veřejného rozpočtu, přinášejí pouze informace svědčící vítězné místní straně nebo koalici; oposice v těchto mediích málokdy dostane prostor.
O autocensuře hovoříme, když zásah do zamýšleného textu učiní sám jeho autor, např. z obavy před represí.
Vizte též
- censura (druh církevního trestu)
