Název: Porovnání verzí

Verse z 23. 9. 2008, 12:52

Název je druh identifikačního údaje, officiální jméno právnické osoby.

Název je vždy stanoven právem – zakládacím aktem právnické osoby nebo jejím statutem. Název nelze překládat do cizího jazyka. V běžné řeči je název různým způsobem zkracován, např. místo společnosti A, a. s. se hovoří pouze o A, místo o Republice francouzské se mluví jako o Francii apod. V laickém usu se často hovoří o "názvu" věci, tedy v případech, kdy se jedná o pouhé označení, např. "název ulice".

Angličtina nerozlišuje mezi jménem a názvem; obojí je name.

Název státu

Název státu je stanoven Ústavou. Z čl. 1 odst. 1 Ústavy vyplývá, že názvem českého státu je Česká republika.

Někteří geografové ignorují fakt, že název je věcí práva a rozlišují mezi tzv. "geografickým" (bez státní formy, např. Československo) a tzv. "politickým" (se státní formou, např. Republika československá) názvem. Opomíjejí přitom, že některé státy zkrácený název nemají, např. Římská říše či Česká republika, jiné jich mají mnoho, např. USA, Spojené státy, Amerika. Některé země nemají "politický" název, např. Ukrajina.[1]

Dalším zajímavým jevem je rozdíl mezi názvem (obyvatel) státu a názvem (území) ethnika. Samotné ethnikum je přitom obvykle nerozlišuje. Např. Češi jsou buď ethničtí Češi (něm. Tschechen) nebo obyvatelé Čech (něm. Böhmen). Magyarország je maďarsky Uhersko i Maďarsko. Naproti tomu русские jsou ethničtí Rusové, россияне jsou občané Ruska.

Prameny a literatura

• vyhláška ústředního úřadu pro věci národních výborů č. 97/1961 Sb., o názvech obcí, označování ulic a číslování domů

Další odkazy

• vysvětlení rozdílu mezi názvem a označením