Nejvyšší státní zastupitelství
Nejvyšší státní zastupitelství se sídlem v Brně je vrcholem státního zastupitelství (prokuratury). Vedle státních zástupců působí na Nejvyšším státním zastupitelství i jejich asistenti.
Nejvyšší státní zastupitelství zastupuje obžalobu v trestním dovolání u Nejvyššího soudu a je činné u Nejvyššího soudu i v jiných věcech (návrh na vazbu při průvozu osoby podle evropského zatýkacího rozkazu v rámci Evropské unie i v rámci vydávání (extradice) do ciziny, uznání cizích rozhodnutí v rodinných věcech). Nejvyšší státní zástupkyně může podat návrh na popření otcovství po uplynutí lhůty vyhrazené rodičům a může ve veřejném zájmu podat správní žalobu proti pravomocnému správnímu rozhodnutí. Nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti, náměstky nejvyššího státního zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší státní zástupce jmenuje a odvolává dva členy Rady Justiční akademie, navrhuje ministru spravedlnosti jmenování vrchních státních zástupců a může navrhnout ministru spravedlnosti odvolání jakéhokoliv vedoucího státního zástupce. Nejvyšší státní zastupitelství spoluzaložilo Síť generálních prokurátorů a podobných institucí při Nejvyšších soudech států Evropské unie v Paříži v únoru 2009 a první prezidentkou sítě byla zvolena nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká.
Státní zastupitelství je významným činitelem výkonu spravedlnosti. Státní zastupitelství realizuje právo státu na stíhání osob, které se měly dopustit trestných činů. Tento zájem se v demokratické trestní justici chápe šířeji nežli jako pouhý 'státní zájem'. Vychází se z pojetí 'veřejného zájmu', který je v tom, že veřejný žalobce stíhá osoby důvodně podezřelé ze spáchání trestného činu, ale i v tom, že veřejný žalobce má uloženy povinnosti k oběti trestného činu, mladistvým pachatelům, obhajobě ap. Tyto povinnosti se týkají ochrany základních práv a svobod, do nichž je zasahováno v trestním řízení, a to nejen obviněného, ale i dalších osob zúčastněných na trestním procesu. V konkrétní podobě se podle různých právních úprav jedná např. o nepřípustnost zatajení důkazů ve prospěch obviněného, povinnost nepodat obžalobu za určitých skutkových předpokladů (např. podezření ve vztahu k obviněnému bylo vyvráceno), povinnost zamezit porušování práv a svobod ze strany policie v rámci stadia před podáním obžaloby. Státní zastupitelství zajišťuje veřejný zájem i v netrestní oblasti své působnosti.
Účast státních zástupců a soudců na výkonu trestní spravedlnosti je rozdílná. Soudci v trestním řízení rozhodují o vině a trestu, státní zástupci podávají k soudu obžalobu a zastupují ji v řízení před soudem. Pro plnění obžalovací funkce si zajišťují potřebné podklady v rámci předsoudního stadia trestního řízení. V předsoudním stadiu procesu uplatňují státní zástupci zájem státu na boji s trestnou činností, do určité míry vyjadřují zájem výkonné moci na provádění trestní politiky. Rozdílné povaze činnosti v trestním řízení odpovídá jiné uspořádání státního zastupitelství oproti soustavě soudů (vyšší míra centralizace, závaznost pokynu nadřízeného pro podřízené). Společným rysem je to, že soudci i státní zástupci se účastní na výkonu trestní spravedlnosti. Nejvyšší státní zastupitelství usiluje o to, aby pravomoci státního zastupitelství byly plněny účinně, efektivně a odpovědně.
Nejvyšší státní zástupci a jejich náměstci
- JUDr. Bohumíra Kopečná (1994–1997)
- JUDr. Vít Veselý (1994–1995)
- JUDr. Marta Rábková (1995–1999)
- JUDr. Arif Salichov (1996)
- JUDr. Vít Veselý (1997–1999)
- Mgr. Marie Benešová (1999–2005)
- doc. JUDr. Jaroslav Fenyk, Ph. D. (1999–2006)
- Mgr. Jan Záruba (1999–2001)
- JUDr. Lumír Crha (2001–2005)
- JUDr. Renata Vesecká (od 2005)
- JUDr. Karel Černovský (od 2005)
- doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph. D. (od 2006)
- JUDr. Olga Šebková (od 2006)
