Pramen práva

Pramen práva je pojem, jenž označuje vnější formu, kterou jsou sdělovány právní normy.

Pojetí pramenů práva

1. formální – pramen práva je nositel a zprostředkovatel právní normy.
2. materiální – pramenem práva je to, co je zdrojem práva a ovlivňuje jej: společenské poměry – kulturní vyspělost společnosti.
3. gnoseologické – pramen práva je vše, co svědčí o právu – právní literatura, rozsudky, smlouvy, atd.

Formální prameny práva

1. právní předpis (v uměle abstrahující terminologii normativní právní akt) je nejdůležitější pramen práva. Jedná se o rozhodnutí zákonodárce. Právní předpis theoreticky nemusí být psaný, ale musí být vydán státním orgánem. Právní předpis obsahuje právní normy obecné povahy a vztahuje se na skupinu případů stejného druhu a na předem neurčený počet subjektů.
2. právní obyčej (lat. consuetudo) je pravidlo chování, k jehož opinionibus necessitatis (domněnkám nutnosti) platnosti patří určitost (lze konkrétně stanovit jeho obsah), massové dodržování (obecné uznání) na jistém území po dlouhou dobu (lat. usus longaevus – dlouhodobé zachovávání), stanovení obyčejotvorným společenstvím a sankcionování státem. Podle Jiřího Malenovského je znakem právního obyčeje opinio iuris – pasívně kognitivní stav vědomí o závaznosti, ne souhlasný projev vůle. Právní obyčeje byly zpočátku nepsané, ale brzy byly sepsány v právních knihách (ang. books of authority). V současném českém právu by byl obyčej možný jen secundum et intra legem, nikoliv praeter legem, či dokonce contra legem. Ústavu, založenou na nepsaných právních obyčejích, lze jen cum grano salis označit za ústavu psanou.
3. precedens je obecně závazný indivuální právní akt, řešící právně neupravený případ. Hlavní právní pramen angloamerického práva. Judikáty (rozhodnutí) NS ČR nejsou právně závazné.
4. normativní smlouva je smlouva, upravující právní vztahy obecné povahy, stejného druhu a neurčitého počtu. Jedná se o mezinárodní smlouvy a kolektivní smlouvy.