Spravedlivý proces

Právo na spravedlivý (někdy též řádný nebo férový) proces (angl. fair trial, fr. procès équitable) je jedním z důležitých základních práv.

Toto právo dopadá na všechna řízení před orgány veřejné moci, nikoli pouze na řízení před soudem, jak je někdy mylně dovozováno.

Obsahem práva na spravedlivý proces je široký katalog dílčích procesních práv, zahrnující mimo jiné:

• právo na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě
• právo na zákonnou procesní úpravu (tj. vyloučení arbitrárních postupů správního úřadu nebo soudu)
• právo na veřejné projednání věci (vztahuje se pouze na řízení před soudem, a to jen v I. stupni) - vyloučení veřejnosti je možné jen v zákonem stanovených nezbytných případech; rozsudek však musí být vyhlášen veřejně vždy
• právo na nestrannost a nezávislost soudu nebo správního úřadu
• zásadu rovnosti stran
• právo na zákonného soudce
• právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům

V trestním řízení má obviněný navíc tato další práva:

• právo být seznámen s obviněním v jazyce, který ovládá
• právo na obhajobu, včetně práva obhajovat se osobně (které české soudy obviněným mnohdy upírají)
• zásada presumpce neviny
• právo odepřít výpověď
• právo na bezplatnou pomoc tlumočníka
• zásada nullum crimen sine lege
• právo na odvolání

Právo na spravedlivý proces je zakotveno v čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 a 7 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Námitka jeho porušení je zřejmě vůbec nejčastější agendou jak Ústavního soudu, tak Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.