Legální licence

Legální licence je liberální ústavní zásada, která vyjadřuje supremaci svobodného člověka nad státem.

V českém ústavním právu je vyjádřena na dvou místech: v čl. 2 odst. 3 Listiny a čl. 2 odst. 4 Ústavy. Obě znění se poněkud liší. V Listině zní: Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá, zatímco v ústavě: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Ústava tedy legální licenci nepřiznává neobčanům a z hlediska zásady lex posterior derogat priori by pro občany neplatila. Takový výklad by však nebyl v souladu s úmyslem ústavodárce.

Další odkazy

• Stanovení daně podle pomůcek ve světle ústavního pořádku ČR
• Pojem politického práva pokojně se shromažďovat a jeho možná omezení