Usmrcení
Usmrcení (lat. homicidium, angl. homicide, it. omicidio) je v trestním právu takový delikt, kdy výsledkem protiprávního jednání pachatele je smrt oběti.
Trestní zákoník rozlišuje mezi tím, kde usmrcení je znakem základní skutkové podstaty a kde je usmrcení znakem kvalifikované skutkové podstaty. V takovém případě používá pojem smrt.
Právní diletanti, zejména v médiích, označují každé umsrcení jako zabití a někdy dokonce jako vraždu.
Základní skutkové podstaty
Trestní zákoník je označuje jako trestné činy proti životu a jsou to vesměs zločiny.
- Vražda (§ 140 NTZ). Privilegovanou skutkovou podstatou je vražda novorozeného dítěte matkou (§ 142 NTZ).
- Zabití (§ 141 NTZ).
- Usmrcení z nedbalosti (§ 143 NTZ).
- Účast na sebevraždě (§ 144 NTZ)
Kvalifikované skutkové podstaty
Např. těžké ublížení na zdraví (§ 145 NTZ) ve 3. odstavci, (lehké) ublížení na zdraví (§ 146 NTZ) ve 4. odstavci nebo rvačka (§ 158 NTZ) ve 3. odstavci, včetně tak kasuistických skutkových podstat jako je šíření nakažlivé lidské nemoci (§ 152 NTZ) ve 3. a 4. odstavci.
Okolnost vylučující protiprávnost
Ne každá smrt člověka způsobená jiným je protiprávní. Příkladem je poprava či smrt v boji ve válce.
