Stížnost pro porušení zákona

Stížnost pro porušení zákona (zkratka "SPZ") je mimořádný opravný prostředek, jímž ministr spravedlnosti žádá Nejvyšší soud o přezkoumání pravomocného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí nebo předchozího řízení. Stížnost pro porušení zákona může být podáná ve prospěch nebo v neprospěch obviněného.

Neboť tímto opravným prostředkem nedisponuje sám obviněný, stala se stížnost pro porušení zákona předmětem kritického zájmu Ústavního soudu. Ten nejprve rozhodl, že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného je protiústavní a její používání zakázal. Tím došlo k paradoxní situaci, že Nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného sice projednává, ale výrokem pouze konstatuje, že stížnost je důvodná, ale napadené rozhodnutí neruší.

V r. 2004 Ústavní soud zpochybnil legitimitu stížnosti pro porušení zákona dalším obsáhlým nálezem, v němž se pozastavil nad tím, že Nejvyšší soud vyhovuje relativně mnohem vyššímu počtu stížností pro porušení zákona než dovolání, a judikoval, že je hrubým porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy odkazují obviněného s jeho námitkami do řízení o opravném prostředku, jímž nedisponuje.

Existuje proto odůvodněný předpoklad, že stížnost pro porušení zákona bude příští novelou trestního řádu zrušena a bude nahrazena rozšířenou škálou dovolacích důvodů.