Osoba
Osobou se v právu rozumí každý, kdo je způsobilý nabývat (hmotných) práv a povinností, tzn. je nadán hmotněprávní subjektivitou. Osoby vystupují v právnich vztazích vlastním jménem.
Nemusí jít jen o osobu (člověka) v běžném smyslu - ta se v právu nazývá fysickou osobou - ale i tzv. právnické osoby, jako jsou obchodní společnosti, občanská sdružení, nadace apod. Mezi právnické osoby patří i veřejnoprávní korporace, jako např. obce nebo kraje.
Ne každý subjekt, který na veřejnosti vystupuje pod svým jménem, je však právnickou osobu; není jí příkladmo podnik ve vlastnictví fysické osoby nebo organisační složka státu (tj. zejména soudy a úřady). Hmotněprávní subjektivitu nemá ani policie.
Za zvláštní druh osoby se někdy pokládá stát; toto rozlišování však není důvodné, neboť stát, vystupuje-li v soukromoprávních vztazích (např. ve vztahu ke svému vlastnímu, tzn. státnímu majetku), je běžnou veřejnoprávní korporací.
Vedle hmotněprávní subjektivity se někdy rozlišuje širší subjektivita procesněprávní, tzn. způsobilost být účastníkem soudního, popř. správního řízení. Příkladem subjektu, který není způsobilý nabývat práv a povinností, ale může být žalován, je přípravný výbor politické strany. O účelnosti takové úpravy a praxe lze však s úspěchem pochybovat, zejména s ohledem na to, že proti takové ne-osobě nelze s úspěchem vést výkon rozhodnutí.