Osvědčení
Osvědčením se v právu nazývá listina, jíž orgán veřejné moci oprávněné osobě osvědčuje, že nastala nebo nenastala určitá právní skutečnost, např. že daňový poplatník nemá žádné dluhy na daních nebo že fysická osoba nebyla evidována jako tajný spolupracovník Státní bezpečnosti (StB).
Osvědčení není rozhodnutím a nelze proti němu uplatnit žádné opravné prostředky, lze se však správní žalobou domáhat odstranění průtahů při jeho vydání.
Tato procesní úprava je značně suboptimální a vede k řadě absurdních důsledků: např. daňový poplatník, jemuž finanční úřad nesprávně vydá osvědčení o tom, že má pohledávku na daních, nemůže žalobou brojit proti tomuto osvědčení, ale musí žalovat průtahy při vydání osvěčení o daňové bezdlužnosti. Osoba, které bylo vydání positivní lustrační osvědčení, musí podat žalobu na ochranu osobnosti a domáhat se, aby její jméno bylo z evidence tajných spolupracovníků StB vyřazeno.
Někteří theoretici od veřejnoprávního osvědčení odlišují soukromoprávní potvrzení, jímž se dosvědčuje hmotněprávní skutečnost, např. zaplacení kupní ceny.
