Caveat emptor
Caveat emptor (lat. cavere = mít se na pozoru + emere = koupit, emptor = kupec) je stará římskoprávní zásada s významem: nechť si dá pozor ten, kdo kupuje. Vylučovala odpovědnost prodávajícího za vady věci, s výjimkou vad, které prodávající před kupujícím ve zlém úmyslu (mala fide) zakryl.
Je to přísná zásada, která se dnes uplatňuje jen zřídka: moderní spotřebitelské vztahy se řídí převládajícím principem opačným – caveat venditor, nechť je na pozoru prodávající, protože ten ručí za vady věci.
Zásada caveat emptor dnes zůstala v platném právu zachována v případě kupní smlouvy uzavřené podle občanského zákoníku na věc jak stojí a leží, ve všech ostatních případech odpovídá prodávající nejen za skryté vady, ale i za to, že prodaná věc má v době plnění vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, že je ji možno použít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co smluvní strany ujednaly, a že věc nemá právní vady.
