Kolaborant
Kolaborant (z lat. com- + laborare = spolupracovat; angl. collaborator, fr. collaborateur, něm. Kollaborateur) je fysická osoba, která spolupracuje s okupační mocí.
Zda kolaboraci samu o sobě považovat za trestný čin, je sporné, neboť svrchovanost a územní integrita okupované země jsou okupací eo ipso narušeny natolik, že kolaboraci lze stěží podřadit pod skutkovou podstatu trestného činu rozvracení republiky. Navíc lze argumentovat, že za určitých okolností může být spolupráce s nepřítelem v národním zájmu.)
Dějiny kolaborace v českých zemích
Názor, že by měli být potrestáni Češi a Slováci spolupracující s rakouským režim, byl po r. 1918 v menšině a odplata se tak omezila na individuální, ojedinělé akty.
Po r. 1945 byla naopak tzv. velkým retribučním dekretem retroaktivně zavedena řada nových trestných činů, zaměřených mj. na potrestání kolaborace. Kolaborantům měl být rovněž zabrán veškerý majetek.
Dekret č. 12/1945 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa definuje "zrádce a nepřátele československé republiky" v ustanovení § 3 takto:
(1) Za zrádce a nepřátele československé republiky jest považovati:
a) osoby, které kolektivně nebo individuálně vyvíjely činnost směřující proti státní svrchovanosti, samostatnosti, celistvosti, demokraticko-republikánské státní formě, bezpečnosti a obraně Československé republiky, které k takové činnosti podněcovaly nebo jiné osoby svésti hleděly a záměrně a aktivně podporovaly jakýkoliv způsobem německé a maďarské okupanty,
b)z právnických osob ty, jejichž správa záměrně a aktivně sloužila německému nebo maďarskému vedení války nebo fašistickým a nacistickým účelům.
Fakticky se však vypořádání s kolaboranty stalo součástí vyřizování osobních účtů a politické kampaně Komunistické strany Československa.
Po r. 1989 neexistovaly pro potrestání kolaborace s okupační mocí předpoklady ani formální (legislativa), ani materiální (vůle politické representace). Několik osob byla postaveno před soud, ale po vleklém procesu byl nakonec potrestán pouze Karel Hoffmann (*1924) šesti lety odnětí svobody za to, že v noci z 20. na 21. srpna 1968, v době zahájení vojenské okupace Československa, nařídil vypnout vysílače Československého rozhlasu.
Z vězení byl však osmdesátiletý Hoffmann v r. 2004 po několika dnech ze zdravotních důvodů propuštěn.
Vizte též
Další odkazy
- Článek Karel Hoffmann: "Žádám spravedlnost!" v Britských listech