Bezdůvodné obohacení
Bezdůvodné obohacení (něm. ungerechtfertigte Bereicherung, angl. unjust enrichment) je mimosmluvním důvodem vzniku závazku. Je upraveno v §§ 451–459 OZ a §§ 2852–2864 NOZ.
V ABGB neexistoval souborný pojem bezdůvodného obohacení a právní úprava byla roztříštěna do několika právních insitutů:
- Condictio sine causa (§ 877)
- Condictio indebiti (§§ 1431 sq.)
- Condictio causa data causa non secuta (§ 1435)
Vládní osnova z roku 1937 recipovala právní úpravu ABGB do §§ 1293 až 1305. Jasnou a přehlednou úpravu měl OZ 1950, který v § 361 stanovil: "Kdo byl takto bezdůvodně obohacen, je povinen vrátit předmět plnění s příslušenstvím, nebo není-li to dobře možné, zejména byly-li provedeny výkony, nahradit jejich cenu. Mimoto je povinen vrátit užitky od té doby, kdy poznal bezdůvodnost svého obohacení. Má však nárok na náhradu nákladů jako jednatel bez příkazu (§§ 443 a násl.)."