Rozhodnutí

Právní moc a vykonatelnost jsou termíny užívané v procesním právu pro různé modality platnosti a účinnosti rozhodnutí (individuálního normativního aktu) vydaného orgánem veřejné moci.

Termín právní moc vznikl doslovným překladem německého Rechtskraft a neodpovídá svému denotátu zcela přesně. Ještě méně výstižný je hovorový usus "být v právní moci". Obsah pojmu pravomocný moc daleko lépe postihuje anglické adjektivum final.

Právní moc a vykonatelnost má dvě složky, formální a materiální, přičemž zákonem předpokládané účinky má jen takové rozhodnutí, které je pravomocné, resp. vykonatelné jak formálně, tak materiálně. Trvalá ztráta materiální právní moci nebo materiální vykonatelnosti by měla vést k tomu, aby orgán veřejné moci rozhodnutí zbavil - v zájmu právní jistoty - rovněž právní moci nebo vykonatelnosti formální (např. přeškrtnutím příslušné doložky).

Formální právní moc a vykonatelnost jsou vždy relativní, tzn. mohou být posuzovány jen z hlediska konkrétního recipienta výroku rozhodnutí, a má-li rozhodnutí několik výroků, je třeba posuzovat právní moc a vykonatelnost každého výroku zvlášť. Je-li rozhodnutí označeno jedinou doložkou, znamená, že jsou pravomocné/vykonatelné všechny výroky rozhodnutí, a to vůči všem recipientům. Datum, které je v doložce vepsáno, neznamená datum skutečné právní moci nebo účinnosti, ale datum, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným/vykonatelným vůči všem recipientům.

Po stránce formální je pravomocné takový výrok rozhodnutí, které bylo recipientovi oznámeno a proti němuž už nemá nikdo z oprávněných osob právo uplatnit řádný opravný prostředek. Rozhodnutí si jednou nabytou právní moc zpravidla podrží trvale; jen výjimečně může být rozhodnutí zrušeno na základě mimořádného opravného prostředku.

Formálně vykonatelným se výrok rozhodnutí stává zpravidla po uplynutí lhůty, která je v něm uvedena. Např. stanoví-li výrok, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, nabývá tento výrok rozhodnutí formální vykonatelnosti tři dny po právní moci.

Základní časová posloupnost stavů rozhodnutí je tedy vydání -> oznámení -> právní moc -> vykonatelnost.

Toto schéma však platí jen v případech, kdy řádný opravný prostředek má odkladný účinek. Není-li tomu tak, buď ze zákona (typicky v trestním řízení) nebo pokud orgán veřejné moci, který rozhodnutí vydal, odkladný účinek vyloučí, mění se posloupnost na vydání -> oznámení -> vykonatelnost -> právní moc nebo v některých případech dokonce na vydání -> vykonatelnost -> oznámení -> právní moc. Uspěje-li řádný opravný prostředek, právní mocí rozhodnutí o něm původní rozhodnutí vykonatelnosti pozbývá.

Další anomálií je situace, kdy je vykonatelnost rozhodnutí odložena, a to buď z rozhodnutí dovolacího (kasačního) soudu, nebo na žádost osoby, jíž byla rozhodnutím uložena povinnost.

Materiální právní moc znamená, že výrok rozhodnutí je závazný, neměnný a účinný. Materiální vykonatelnost je možnost výrok rozhodnutí zákonem stanoveným způsobem výkonat (např. je-li předmětem výroku výkon povinnost k zaplacení dluhu, je možné na základě vykonatelnosti takového výroku požádat soud o nucený výkon rozhodnutí).

Důležitým důsledkem právní moci rozhodnutí je, že věc je jím jednou pro vždy rozhodnuta: novému řízení o ní brání překážka rei iudicatae.

Jak bylo uvedeno shora, mohou se vyskytnout situace, kdy se ukáže, že formálně pravomocnému a vykonatelnému rozhodnutí materiální složka některého z těchto atributů schází, např. že rozhodnutí nebylo řádně oznámeno a není proto pravomocné (a doložka, která na něm byla vyznačena, je tudíž nesprávná) nebo že rozhodnutí nelze vykonat, protože výrokem požadovaný záznam do katastru nemovitostí nelze podle zákona zapsat. Pak je zpravidla nutné rozhodnutí zbavit i formální právní moci a vadu napravit, např. vydat v novém řízení bezvadné rozhodnutí nebo rozhodnutí řádně oznámit.

Při volbě vhodného procesního prostředku, jak takovou situaci z posice účastníka řízení řešit, je nutné si uvědomit, že doložka, jíž se na rozhodnutí vyznačuje právní moc a/nebo vykonatelnost, není sama rozhodnutím, ale pouhým osvědčení právní skutečnosti: nelze ji tedy napadnout opravnými prostředky. Osoba dotčená vadnou doložkou by měla buď - je-li to možné - požádat o její zrušení, nebo postupovat tak, jako by doložky nebylo, např. napadnout rozhodnutí, na němž je vyznačena právní moc, řádným opravným prostředkem.