Právní norma

Právní norma je nejmenší, dále nedělitelná (atomární) součást právního řádu, obsahující v sobě jeden konkrétní příkaz, zákaz nebo zákonné dovolení.

Právní normu mohou tvořit tři základní části:

1. Disposice je vyjádření příkazu, zákazu nebo dovolení obsaženého v právní normě, např. v ustanovení § 135 občanského zákoníku, "Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi.", je disposicí příkaz vrátit nalezenou věc vlastníkovi (a korelativní zákaz věc si ponechat nebo s ní naložit jakýmkoli jiným způsobem).
2. Hypothesa je podmínka, která omezuje platnost disposice. Výjimečně se vyskytují právní normy bez hypothesy (např. čl. 6 odst. 3 Listiny základních práv a svobod: "Trest smrti se nepřipouští"), které působí universálně, typicky však bývá působnost disposice personálně, lokálně, temporálně a/nebo modálně omezena. Hypothesy mohou být jednoduché, např. hypothesa výše citovaného ustanovení občanského zákoníku o povinnosti vrátit nalezenou věc, nebo složité; příkladem složité hypothesy je ustanovení § 38g odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu, které vymezuje okruh fysických osob, které jsou povinny podat přiznání k dani z přímu: "(1) Daňové přiznání je povinen podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 10 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu. (2) Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4) a neuplatňoval odečet úroků (§ 15 odst. 10 a 11) z hypotečního úvěru banky, popřípadě z jiného úvěru poskytnutého bankou v souvislosti s hypotečním úvěrem. Podmínkou je, že poplatník podepsal u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň zvláštní sazbou daně, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Daňové přiznání za zdaňovací období je však povinen podat poplatník uvedený v § 2 odst. 3, který uplatňuje nezdanitelné částky podle § 15 odst. 1 písm. b) až f)."
3. Sankce určuje alternativní (sankční) příkaz nebo povinnost pro případ, že osoba, na níž se disposice vztahuje, nařízení právní normy nedodrží. V právním předpisu jsou buď obsažený přímo v textu právní normy (typicky ve zvláštní části trestního zákona, kde je u každé skutkové podstaty trestného činu uvedeno, k jakému trestu bude pachatel odsouzen), nebo souhrnně pro celou třídu právních norem ve zvláštním ustanovení (toto uspořádání je obvykle u předpisů správního práva, např. u zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů). Právní normy, jež sankci neobsahují, se někdy označují jako nedokonalé (lat. lex imperfecta).

Výše uvedené tradiční rozčlenění právní normy na tři složky je velmi schematické a skutečná ustanovení právních předpisů mu lze podřadit jen přibližně, zejména proto, že hypothesa jen bývá jen zřídka uváděna implicitně; většinou je nezbytné dovodit ji ze systematického zařazení disposice v textu právního předpisu.

Vedle právních norem se v textu právních předpisů vyskytují četné definice pojmů a legislativních zkratek, odkazovací ustanovení, výjimky (a výjimky z výjimek), které samy o sobě úplnou právní normu nepředstavují, ale lze ji s jejich pomocí konstruovat z jiných částí textu (např. ustanovení § 46a odst. 7 občanského soudního řádu o doručování: "Při doručování osobám uvedeným v odstavcích 1 až 5 se § 46 použije, jen není-li v § 46a uvedeno jinak.").

Proto se zdá být přesnější nahlížet text právního předpisu nikoli jako soubor norem, ale jako soubor pravidel, z nichž lze výkladem individuální právní normy extrahovat. Složitost tohoto procesu je jedním z důvodů, proč v oblasti analysy právních textů dosud selhávají systémy umělé inteligence a hledání nejvhodnějšího výkladu právní normy mívá charakter vědecké, vysoce tvůrčí činnosti.