Disent
Disent (původně dissent, z lat. dis- + sentire = cítit; odlišné stanovisko) znamená nesouhlasný názor jednoho nebo několika členů soudního nebo obdobného (např. rozhodčího) senátu s většinovým názorem.
Theorie rozlišuje dva druhy odlišných stanovisek:
- nesouhlasné stanovisko – nesouhlas s rozhodnutím nebo jeho některými výroky (angl. dissenting opinion)
- souběžné stanovisko – nesouhlas s odůvodněním rozhodnutí (angl. concurring opinon)
U obecných soudů platné právo členům senátu možnost zveřejnit disent nedává. To přísluší pouze soudcům Ústavního soudu, jak při rozhodování v senátech, tak v plenu. Disent se zveřejňuje připojením jeho textu k příslušnému rozhodnutí.
Disenty ústavních soudců jsou zveřejňovány poměrně často a jsou důležitým indikátorem pro to, jaká stanoviska jednotliví soudci zaujímají, jaká je jejich odborná úroveň, případně komu při rozhodování straní.
Disent v trestním řízení
Zvláštní úpravu disentu obsahuje trestní řád. Odlišná stanoviska se k rozsudku nepřipojují, ale stávají se součástí protokolu o hlasování. Do něj však nemají účastníci řízení právo nahlížet, toto právo ovšem svědčí předsedovi senátu odvolacího soudu nebo Nejvyššího soudu, rozhoduje-li o stížnosti pro porušení zákona (zákonodárce evidentně opomněl toto ustanovení novelisovat a doplnit řízení o dovolání).
Tato úprava je archaická a značně vybočuje z práva na spravedlivý proces, neboť při rozhodování o opravném prostředku má soud přístup k důležitým informacím, které jsou účastníkům, zejména obviněnému, upřeny. Obviněný je tak zbaven možnosti uplatnit proti eventuálnímu přesvědčivému disentu, jemuž nadřízený soud přisvědčil, vlastní právní argumentaci.
