Derogace

Derogace označuje v právu zrušení právního předpisu nebo jeho části v důsledku nové právní úpravy.

K derogaci může dojít buď explicitně ("zrušuje se zákon č. 12/1980 Sb."), implicitně ("zrušují se všechny dosavadní předpisy o státní arbitráži") nebo nepřímo tím, že nový předpis použití předpisu dosavadního vyloučí (v tomto smyslu se někdy hovoří o abrogaci).

V zájmu právní jistoty by se měly právní předpisy vždy zrušovat explicitně, jinak mohou vznikat spory, zda určitá právní norma je nebo není součástí právního řádu (k tomu došlo např. u zákona o prvorepublikovém Nejvyšším správním soudu, který byl sice implicitně zrušen zákonem o státní prokuratuře, ale nebylo jasné, zda se derogace týká i části upravující řešení kompetenčních sporů).

Názvosloví v kanonickém právu

Poněkud jiný smysl má derogace v kanonickém právu. V něm:

• abrogace značí úplné zrušení právního předpisu bez náhrady
• derogace označuje zrušení části právního předpisu
• obrogace je nahrazení právního předpisu jiným