Uprchlík

Uprchlík má v nekvalitní právní češtině dvojí význam:

1. člověk, který prchá před spravedlností, nyní uprchlý, angl. fugitive,
2. člověk, který prchá před nespravedlností, lépe běženec, angl. refugee.

Tradiční pojetí je, že uprchlík je synonymum uprchlého, např. § 415 trestního řádu z roku 1873. S massovostí běženství po první světové válce však byla přijata řada mezinárodních smluv, v nichž byl pojem refugee přeložen jako „uprchlík“. Typickým výrazem je vládní nařízení č. 292/1938 Sb. z. a n., jímž se zřizuje Ústav pro péči o uprchlíky.

Nyní převažuje pojetí, že uprchlík je synonymum běžence. Jasně jej definuje ženevská úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, doplněná newyorským protokolem z roku 1967, vyhlášená pod č. 208/1993 Sb.: Uprchlík je ten, kdo prchá před nelegitimním pronásledováním.[1] V novinářském diskursu se bezmyšlenkovitě doslova překládá německá terminologie (Flüchtling), podle níž je uprchlík každý nucený migrant,[2] přičemž to nucení může být i subjektivní pocit. Přitom, pokud takový člověk je nucen odejít ze svého bydliště, ať již vnitrostátně nebo do ciziny, má čeština pro něj označení vysídlenec.