Biskup: Porovnání verzí
(Doplněna etymologie) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Biskup''' (lat. ''episcopus'', z řec. ''επίσκοπος''; angl. ''bishop'', fr. ''évêque'', něm. ''Bischof'') je vysoce postavený [[církev]]ní hodnostář, jenž je hlavou místní církve. | + | '''Biskup''' (lat. ''episcopus'', z řec. ''επίσκοπος'' = dohlížitel; angl. ''bishop'', fr. ''évêque'', něm. ''Bischof'') je vysoce postavený [[církev]]ní hodnostář, jenž je hlavou místní církve. |
V římskokatholické církvi jmenuje biskupy [[papež]]; [[svátost]] biskupského [[svěcení]] může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup. Podle can. 375 [[et seq.]] a can. 1013 [[Codex iuris canonici|CIC]] 1983 k platnosti takového svěcení je však nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován. | V římskokatholické církvi jmenuje biskupy [[papež]]; [[svátost]] biskupského [[svěcení]] může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup. Podle can. 375 [[et seq.]] a can. 1013 [[Codex iuris canonici|CIC]] 1983 k platnosti takového svěcení je však nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován. | ||
Verse z 22. 2. 2007, 20:43
Biskup (lat. episcopus, z řec. επίσκοπος = dohlížitel; angl. bishop, fr. évêque, něm. Bischof) je vysoce postavený církevní hodnostář, jenž je hlavou místní církve.
V římskokatholické církvi jmenuje biskupy papež; svátost biskupského svěcení může udělit kromě papeže i kterýkoli jiný biskup. Podle can. 375 et seq. a can. 1013 CIC 1983 k platnosti takového svěcení je však nutné, aby se tak stalo na základě papežského pověření a aby byl biskup předtím papežem jmenován.
Každý biskup musí stát v čele některé diecese. Pokud tuto funkci skutečně vykonává, je diecesním biskupem, v opačném případě je biskupem titulárním; ten bývá obvykle formálně postaven do čela diecese zaniklé.
Povinností biskupa, který dosáhl 75 let věku, je resignovat. Záleží však jen na papeži, kdy resignaci přijme, čímž se biskup stává emeritním biskupem.
Diecesní biskup je nejvyšším představitelem místní církve ve své diecesi, nad níž vykonává současně zákonodárnou, výkonnou a s jistými omezeními i soudní moc. Podřízen je papeži a dalším vrcholným orgánům obecné církve.
Jen biskup smí platně udělovat kněžské svěcení.
Biskupská hierarchie
Diecesnímu biskupovi bývají podřízení titulární biskupové: pomocní (dříve světící) biskupové – auxiliáři, případně coadiutor, biskup-nástupce.
V čele arcidiecese stojí arcibiskup. Je-li sídlem arcidiecese hlavní nebo jiné srovnatelně významné město, přísluší diecesnímu biskupovi titul metropolita (např. metropolita pražský); jemu podřízení biskupové ostatních diecesí se nazývají suffragáni. Někde se uděluje i titul primas (např. primas český), což je nejvýše postavený biskup v daném státě. Se zavedením biskupských konferencí se význam primasů a metropolitů snížil.
Další biskupské tituly jsou spíše tradiční a nemají dnes velký význam, např. patriarcha, nebo jsou používány pouze v orientálních katholických církvích, jež byly po jistou dobu autokefalické a k římskokatholické církvi se připojily až v důsledku recentních ekumenisačních snah.
