Ad liceitatem: Porovnání verzí
(Základní text) |
(Formulace) |
||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''''Ad liceitatem''''' (lat. "k dovolenosti", od ''licere'' = být | + | '''''Ad liceitatem''''' (lat. "k dovolenosti", od ''licere'' = být dovolen) jsou v [[kanonické právo|kanonickém právu]] takové náležitosti (podmínky) kanonickoprávního úkonu, jejichž nedodržení sice nezakládá jeho neplatnost, ale církev takto učiněný úkon reprobuje a obvykle i trestá. |
Příkladem je [[svátost]] [[eucharistie]] udělená řádně vysvěceným [[kněz]]em osobě, která není kanonicky oprávněna ji přijmout (např. z důvodu [[exkomunikace]] nebo [[interdikt]]u). | Příkladem je [[svátost]] [[eucharistie]] udělená řádně vysvěceným [[kněz]]em osobě, která není kanonicky oprávněna ji přijmout (např. z důvodu [[exkomunikace]] nebo [[interdikt]]u). | ||
Verse z 24. 2. 2007, 08:23
Ad liceitatem (lat. "k dovolenosti", od licere = být dovolen) jsou v kanonickém právu takové náležitosti (podmínky) kanonickoprávního úkonu, jejichž nedodržení sice nezakládá jeho neplatnost, ale církev takto učiněný úkon reprobuje a obvykle i trestá.
Příkladem je svátost eucharistie udělená řádně vysvěceným knězem osobě, která není kanonicky oprávněna ji přijmout (např. z důvodu exkomunikace nebo interdiktu).
Hranice mezi neplatností a nedovoleností jsou často nejasné a autoritou pro konečné rozlišení je podle církevního učení – přes papežské pretense v tomto směru – pouze Bůh.
