Dekret č. 16/1945 Sb.: Porovnání verzí
d (předvolání) |
(Vráceno + doplněn zdroj) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Tímto [[dekret]] byly stanoveny, se [[zpětná účinnost|zpětnou účinností]], přísné [[trest]]y za skutky spáchané v období druhé světové války. Vedle [[trestný čin|trestných činů]], které by byly trestné i podle stávajících předpisů, jako např. [[loupež]]e, byla zavedena nová [[skutková podstata]] '''udavačství'''. Tohoto trestného činu se dopustil ten, kdo "v době zvýšeného ohrožení republiky ve službách nebo v zájmu nepřítele, nebo využívaje situace přivoděné nepřátelskou okupací jiného pro nějakou skutečnou nebo vymyšlenou činnost udal". Za tento trestný čin mohl být uložen i [[trest smrti]]. | Tímto [[dekret]] byly stanoveny, se [[zpětná účinnost|zpětnou účinností]], přísné [[trest]]y za skutky spáchané v období druhé světové války. Vedle [[trestný čin|trestných činů]], které by byly trestné i podle stávajících předpisů, jako např. [[loupež]]e, byla zavedena nová [[skutková podstata]] '''udavačství'''. Tohoto trestného činu se dopustil ten, kdo "v době zvýšeného ohrožení republiky ve službách nebo v zájmu nepřítele, nebo využívaje situace přivoděné nepřátelskou okupací jiného pro nějakou skutečnou nebo vymyšlenou činnost udal". Za tento trestný čin mohl být uložen i [[trest smrti]]. | ||
| − | K provedení dekretu byly v sídlech [[krajský soud|krajských soudů]] zřízeny '''mimořádné lidové soudy'''. Ty soudily jako tzv. stanné soudy s podstatným omezením [[procesní právo|procesních práv]] [[obviněný|obviněných]], bez možnosti podat [[odvolání]] a s vyloučením [[odkladný účinek|odkladného účinku]] případné presidentské [[milost]]i. [[Trest smrti]] měl být vykonán zpravidla do dvou hodin po vyhlášení [[rozsudek|rozsudku]], poprava mohla být veřejná. Význačné osobnosti veřejného života soudil za | + | K provedení dekretu byly v sídlech [[krajský soud|krajských soudů]] zřízeny '''mimořádné lidové soudy'''. Ty soudily jako tzv. stanné soudy s podstatným omezením [[procesní právo|procesních práv]] [[obviněný|obviněných]], bez možnosti podat [[odvolání]] a s vyloučením [[odkladný účinek|odkladného účinku]] případné presidentské [[milost]]i. [[Trest smrti]] měl být vykonán zpravidla do dvou hodin po vyhlášení [[rozsudek|rozsudku]], poprava mohla být veřejná. Význačné osobnosti veřejného života soudil za obdobných podmínek [[Národní soud]]. |
Na základě retribučních dekretů bylo odsouzeno celkem 33 tisíc osob, z toho cca 730 k trestu smrti. Přibližně 50 % odsouzených byli Němci, 15 % Maďaři, zbytek tvořili Češi a Slováci. | Na základě retribučních dekretů bylo odsouzeno celkem 33 tisíc osob, z toho cca 730 k trestu smrti. Přibližně 50 % odsouzených byli Němci, 15 % Maďaři, zbytek tvořili Češi a Slováci. | ||
| − | Platnost retribučních dekretů byla opakovaně prodlužována, neboť principy retribučního soudnictví, které mj. zbavovaly [[volební právo|volebního práva]] každého, kdo obdržel [[předvolání]] k soudu, byly velmi výhodné pro Komunistickou stranu Československa, která si tak mohla vyřizovat účty se svými politickými protivníky a ovlivňovat výsledek [[volby|voleb]] (odhaduje se, že tímto způsobem bylo v r. 1946 zbaveno volebního práva 250 až 300 tisíc osob). V r. 1948, kdy byl [[zákon]]em č. 33/1948 [[Sb.]] retribuční proces obnoven naposledy, bylo odsouzeno dalších 1 244 osob, mezi nimi i mnozí z těch, kteří byli předtím osvobozeni, jako porušení zásady [[ne bis in idem]]. | + | Platnost retribučních dekretů byla opakovaně prodlužována, neboť principy retribučního soudnictví, které mj. zbavovaly [[volební právo|volebního práva]] každého, kdo obdržel [[předvolání]] k soudu, byly velmi výhodné pro Komunistickou stranu Československa, která si tak mohla vyřizovat účty se svými politickými protivníky a ovlivňovat výsledek [[volby|voleb]] (odhaduje se, že tímto způsobem bylo v r. 1946 zbaveno volebního práva 250 až 300 tisíc osob).[http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=159445] V r. 1948, kdy byl [[zákon]]em č. 33/1948 [[Sb.]] retribuční proces obnoven naposledy, bylo odsouzeno dalších 1 244 osob, mezi nimi i mnozí z těch, kteří byli předtím osvobozeni, jako porušení zásady [[ne bis in idem]]. |
== {{Interní odkazy}} == | == {{Interní odkazy}} == | ||
Aktuální verse z 10. 6. 2007, 20:17
Dekret č. 16/1945 Sb. o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech, vydaný 19. června 1945, tzv. velký retribuční dekret, je jedním z nejdůležitějších dekretů presidenta Beneše.
Tímto dekret byly stanoveny, se zpětnou účinností, přísné tresty za skutky spáchané v období druhé světové války. Vedle trestných činů, které by byly trestné i podle stávajících předpisů, jako např. loupeže, byla zavedena nová skutková podstata udavačství. Tohoto trestného činu se dopustil ten, kdo "v době zvýšeného ohrožení republiky ve službách nebo v zájmu nepřítele, nebo využívaje situace přivoděné nepřátelskou okupací jiného pro nějakou skutečnou nebo vymyšlenou činnost udal". Za tento trestný čin mohl být uložen i trest smrti.
K provedení dekretu byly v sídlech krajských soudů zřízeny mimořádné lidové soudy. Ty soudily jako tzv. stanné soudy s podstatným omezením procesních práv obviněných, bez možnosti podat odvolání a s vyloučením odkladného účinku případné presidentské milosti. Trest smrti měl být vykonán zpravidla do dvou hodin po vyhlášení rozsudku, poprava mohla být veřejná. Význačné osobnosti veřejného života soudil za obdobných podmínek Národní soud.
Na základě retribučních dekretů bylo odsouzeno celkem 33 tisíc osob, z toho cca 730 k trestu smrti. Přibližně 50 % odsouzených byli Němci, 15 % Maďaři, zbytek tvořili Češi a Slováci.
Platnost retribučních dekretů byla opakovaně prodlužována, neboť principy retribučního soudnictví, které mj. zbavovaly volebního práva každého, kdo obdržel předvolání k soudu, byly velmi výhodné pro Komunistickou stranu Československa, která si tak mohla vyřizovat účty se svými politickými protivníky a ovlivňovat výsledek voleb (odhaduje se, že tímto způsobem bylo v r. 1946 zbaveno volebního práva 250 až 300 tisíc osob).[1] V r. 1948, kdy byl zákonem č. 33/1948 Sb. retribuční proces obnoven naposledy, bylo odsouzeno dalších 1 244 osob, mezi nimi i mnozí z těch, kteří byli předtím osvobozeni, jako porušení zásady ne bis in idem.
Vizte též
Další odkazy
- Plné znění dekretu na serveru Poslanecké sněmovny
- Plné znění dekretu na serveru LexDATA
