Dělba moci: Porovnání verzí
d (Robot: Automated text replacement (- - + – )) |
(V českém kontextu je za dělbu moci nesprávně považován požadavek nezávislosti justice, jímž se však systém dělby moci nevyčerpává; ve westminsterském systému, kam patří i ČR, je exekutiva podřízena le) |
||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Dělba moci''' (angl. ''separation of powers'', fr. ''séparation de pouvoirs'', něm. ''Gewaltenteilung'') je koncepce uspořádání politického systému založená na myšlenkách | + | '''Dělba moci''' (angl. ''separation of powers'', fr. ''séparation de pouvoirs'', něm. ''Gewaltenteilung'') je koncepce uspořádání politického systému založená na myšlenkách Charlese Montesquieua (1689–1755), Johna Locka (1632–1704) a Jamese Madisona (1723–1801), podle níž mají být tři součásti [[státní moc]]i – [[legislativa|moc zákonodárná]], [[exekutiva|moc výkonná]] a [[justice|moc soudní]] – mocensky odděleny a navzájem se kontrolovat systémem [[brzdy a rovnováhy|brzd a rovnováh]]. |
| − | Český, patrně pod vlivem němčiny vzniklý překlad "dělba moci" není výstižný, neboť nejde o ''rozdělení'' moci, ale primárně o ''oddělení'' mocí; značně nepřesný je i překlad "[[brzdy a rovnováhy]]" (viz výklad u příslušného [[brzdy a rovnováhy|článku]]). | + | Český, patrně pod vlivem němčiny vzniklý překlad "dělba moci" není výstižný, neboť nejde o ''rozdělení'' moci, ale primárně o ''oddělení'' mocí; značně nepřesný je i překlad "[[brzdy a rovnováhy]]" (viz výklad u příslušného [[brzdy a rovnováhy|článku]]). Kromě zřejmě nevhodného názvu je i koncept samotný často nedobře chápán. |
| − | Původní | + | Původní Montesquieuova představa, jež počítala mj. s tím, že výkonná moc bude representována monarchou a s volitelností [[soudce|soudců]], se neujala; z moderních politických systémů se jí nejvíce blíží uspořádání v USA. V českém kontextu je za dělbu moci nesprávně považován požadavek nezávislosti justice, jímž se však systém dělby moci nevyčerpává; ve westminsterském systému, kam patří i ČR, je exekutiva podřízena legislavě, a proto o dělbě moci nelze hovořit. |
| − | Princip, že v | + | Princip, že v demokratickém [[právní stát|právním státě]] je třeba [[státní moc]] rozdělit mezi [[legislativa|legislativu]], [[exekutiva|exekutivu]] a [[justice|justici]] a tyto její složky musí být vybaveny takovými [[pravomoc]]emi, aby se navzájem kontrolovaly, "držely v šachu", je dnes pokládána za podmínku ''sine qua non'' demokratičnosti politického systému, třebaže ten je zpravidla založen |
| − | na [[parlamentarismus|parlamentarismu]], tzn. primátu [[legislativa|zákonodárné moci]] nad [[exekutiva|mocí výkonnou]]. | + | na [[parlamentarismus|parlamentarismu]] – parlamentním (westminsterském) systému, tzn. primátu [[legislativa|zákonodárné moci]] nad [[exekutiva|mocí výkonnou]] i soudní. |
| − | Samotné oddělení složek moci však k dosažení | + | Samotné oddělení složek moci však k dosažení demokracie nestačí: ta musí být založena na [[suverenita lidu|suverenitě lidu]]. Oddělovaním různých mocenských složek se vyznačují i diktatury; diktátoři tímto způsobem usilují o eliminaci risika, že se některá z nich postaví proti nim a diktaturu, resp. diktátora svrhne. Proto bývá v těchto zemích běžné např. to, že [[policie]] a [[armáda]] jsou podobně organisovány a vyzbrojeny, tak aby diktátor mohl čelit pokusu o povstání (putschi) jedné z nich s pomocí druhé. Známé bylo rozdělování mocenských organisací v době stalinismu. |
| − | Podobný princip však uplatňují i | + | Podobný princip však uplatňují i demokratické země ve vztahu ke svým [[zpravodajská služba|zpravodajským službám]]. Těch existuje vždy několik, s odlišnými [[pravomoc]]emi i podřízeností, a částečně – byť ne zcela oficiálně – se zabývají i vzájemnou kontrolou. Záměr podstatně omezit počet [[zpravodajská služba|zpravodajských služeb]] v [[Česká republika|České republice]], který prosazuje především ODS, je proto velmi nebezpečným [[precedens|precedentem]]. |
| − | {{ | + | == {{Interní odkazy}} == |
* [[brzdy a rovnováhy]] | * [[brzdy a rovnováhy]] | ||
* [[parlamentarismus]] | * [[parlamentarismus]] | ||
| + | |||
| + | == {{Externí odkazy}} == | ||
| + | * Marek Loužek: [http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=703 Přichází soudní diktatura?] | ||
[[Kategorie:Ústavní právo]] | [[Kategorie:Ústavní právo]] | ||
| + | |||
| + | [[ca:Separació de poders]] | ||
| + | [[da:Magtadskillelse]] | ||
| + | [[de:Gewaltenteilung]] | ||
| + | [[en:Separation of powers]] | ||
| + | [[eo:Disigo de povoj]] | ||
| + | [[es:Separación de poderes]] | ||
| + | [[fa:اصل تفکیک قوا]] | ||
| + | [[fr:Séparation des pouvoirs]] | ||
| + | [[ko:권력분립]] | ||
| + | [[id:Pemisahan kekuasaan]] | ||
| + | [[is:Þrískipting ríkisvaldsins]] | ||
| + | [[it:Separazione dei poteri]] | ||
| + | [[he:הפרדת רשויות]] | ||
| + | [[lt:Valdžių pasidalijimo principas]] | ||
| + | [[hu:Hatalmi ágak szétválasztása]] | ||
| + | [[ms:Pembahagian kuasa]] | ||
| + | [[nl:Scheiding der machten]] | ||
| + | [[ja:権力分立]] | ||
| + | [[no:Maktfordelingsprinsippet]] | ||
| + | [[nn:Maktfordelingsprinsippet]] | ||
| + | [[pl:Trójpodział władzy]] | ||
| + | [[pt:Teoria da separação dos poderes]] | ||
| + | [[ro:Separarea puterilor]] | ||
| + | [[ru:Разделение властей]] | ||
| + | [[simple:Separation of powers]] | ||
| + | [[sk:Deľba moci]] | ||
| + | [[fi:Vallan kolmijako -oppi]] | ||
| + | [[sv:Maktdelningsprincipen]] | ||
| + | [[vi:Tam quyền phân lập]] | ||
| + | [[tr:Kuvvetler ayırımı]] | ||
| + | [[yi:רעגירונגס מאכט אבטייל]] | ||
| + | [[zh:三权分立]] | ||
Aktuální verse z 6. 3. 2008, 18:48
Dělba moci (angl. separation of powers, fr. séparation de pouvoirs, něm. Gewaltenteilung) je koncepce uspořádání politického systému založená na myšlenkách Charlese Montesquieua (1689–1755), Johna Locka (1632–1704) a Jamese Madisona (1723–1801), podle níž mají být tři součásti státní moci – moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní – mocensky odděleny a navzájem se kontrolovat systémem brzd a rovnováh.
Český, patrně pod vlivem němčiny vzniklý překlad "dělba moci" není výstižný, neboť nejde o rozdělení moci, ale primárně o oddělení mocí; značně nepřesný je i překlad "brzdy a rovnováhy" (viz výklad u příslušného článku). Kromě zřejmě nevhodného názvu je i koncept samotný často nedobře chápán.
Původní Montesquieuova představa, jež počítala mj. s tím, že výkonná moc bude representována monarchou a s volitelností soudců, se neujala; z moderních politických systémů se jí nejvíce blíží uspořádání v USA. V českém kontextu je za dělbu moci nesprávně považován požadavek nezávislosti justice, jímž se však systém dělby moci nevyčerpává; ve westminsterském systému, kam patří i ČR, je exekutiva podřízena legislavě, a proto o dělbě moci nelze hovořit.
Princip, že v demokratickém právním státě je třeba státní moc rozdělit mezi legislativu, exekutivu a justici a tyto její složky musí být vybaveny takovými pravomocemi, aby se navzájem kontrolovaly, "držely v šachu", je dnes pokládána za podmínku sine qua non demokratičnosti politického systému, třebaže ten je zpravidla založen na parlamentarismu – parlamentním (westminsterském) systému, tzn. primátu zákonodárné moci nad mocí výkonnou i soudní.
Samotné oddělení složek moci však k dosažení demokracie nestačí: ta musí být založena na suverenitě lidu. Oddělovaním různých mocenských složek se vyznačují i diktatury; diktátoři tímto způsobem usilují o eliminaci risika, že se některá z nich postaví proti nim a diktaturu, resp. diktátora svrhne. Proto bývá v těchto zemích běžné např. to, že policie a armáda jsou podobně organisovány a vyzbrojeny, tak aby diktátor mohl čelit pokusu o povstání (putschi) jedné z nich s pomocí druhé. Známé bylo rozdělování mocenských organisací v době stalinismu.
Podobný princip však uplatňují i demokratické země ve vztahu ke svým zpravodajským službám. Těch existuje vždy několik, s odlišnými pravomocemi i podřízeností, a částečně – byť ne zcela oficiálně – se zabývají i vzájemnou kontrolou. Záměr podstatně omezit počet zpravodajských služeb v České republice, který prosazuje především ODS, je proto velmi nebezpečným precedentem.
Vizte též
Další odkazy
- Marek Loužek: Přichází soudní diktatura?
