Správní řízení: Porovnání verzí

Verse z 27. 5. 2010, 10:15

Správní řízení (angl. administrative proceedings, fr. procès administratif, procédure administrative, něm. Verwaltungsverfahren) je druh řízení, jímž správní úřady jednají s fysickými a právnickými osobami. Předpisem komplexně upravujícím správní řízení je správní řád.

Správní řízení je universální procesní režim, tzn. není dovoleno, aby správní úřad činil úkony vůči fysickým a právnickým osobám mimo jeho rámec; přestože se hovoří např. o daňovém nebo přestupkovém řízení, jde pouze o zvláštní podtypy správního řízení. Totéž platí i o různých kontrolních nebo inspekčních řízeních, u kterých se úřady někdy snaží předstírat, že se o správní řízení nejedná, takže účastníkům v něm nepříslušejí žádná procesní práva. Takový postup je však nezákonný.

Správní řízení je zahájeno vlastního popudu (lat. motu proprio) nebo na základě žádosti (něm. Antrag). Správní řízení zásadně směřuje k vydání rozhodnutí, jehož právní mocí se řízení končí.

Ve správním řízení být zvykem hovořit místo o (procesních) stranách o účastnících řízení, tyto termíny jsou však záměnné.

Zásady správního řízení

Správní řízení, zvlášť v moderním (tzv. judicialisovaném) pojetí, je v mnoha aspektech blízké řízení před soudem, je jeho zjednodušenou podobou. Uplatňují se v něm proto i některé shodné zásady; v řadě směrů se však toto řízení od řízení před soudem liší.

1. Zásada legality a zásada oficiality. Správní úřad jedná ve správním řízení jen na základě zákonného zmocnění a z úřední povinnosti. Svévole a diskriminační přístupy jsou vyloučeny, a to i tehdy, když zákon dává správnímu úřadu možnost rozhodnout na základě správního uvážení.
2. Zásada písemnosti. Všechny podklady pro rozhodnutí musejí být zachyceny v písemné podobě a musejí být součástí spisu.
3. Zásada ústnosti platí jen v některých řízeních, např. v řízení přestupkovém. V jiných případech může správní úřad od ústního jednání upustit a rozhodnout jen na základě písemných podkladů, které sám shromáždil nebo které předložili účastníci řízení.
4. Zásada audiatur et altera pars zajišťuje účastníkům právo seznámit se se všemi podklady, na jejichž základě bude vydáno rozhodnutí, vyjádřit se k nim a navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
5. Zásada přímosti brání rozhodovat na základě hodnocení důkazů "z druhé ruky", např. toho, jak byly vyhodnoceny jiným správním orgánem nebo v jiném řízení.
6. Zásada rovnosti stran zajišťuje všem účastníkům stejná procesní práva.
7. Zásada neveřejnosti. Ústní jednání ve správním řízení není na rozdíl od jednání před soudem přístupné veřejnosti, ledaže by správní úřad rozhodl o jeho zpřístupnění. K výrazné změně došlo přijetím nového správního řádu (zákona č. 500/2004 Sb.), který stanoví, že účastník řízení může o veřejnost ústního jednání požádat a správní orgán mu je zpravidla povinen vyhovět; v praxi se však správní orgány zpřístupňování ústních jednání brání a pod nejrůznějšími záminkami takové žádosti zamítají.
8. Zásada materiální pravdy. Správní úřad se musí snažit zjistit vždy správně a úplně skutkový stav, nestačí, aby se spokojil se shodnými tvrzeními účastníků.
9. Zásada projednací má ve správním řízení místo jen omezeně u určitých druhů řízení, většinou ustupuje zásadě vyhledávací – správní úřad sám aktivně vyhledává důkazy potřebné k rozhodnutí, nespokojuje se se skutkovým materiálem, který do řízení vnesli účastníci.
10. Zásada právní pomoci ukládá správnímu úřadu poskytovat účastníkům, které nejsou v řízení zastoupeni advokátem, poučení o procesních právech, aby v důsledku jejich neznalosti neutrpěli újmu na svých právech.

Situace v České republice

Po změně režimu v r. 1989 se veřejná správa dostala do složité situace, kdy byla jednak vystavena tlaku ze strany pravicových stran (zejména ODS), které poukazovaly na bytnění a neefektivitu byrokracie, jednak se pro její úředníky otevřely atraktivní možnosti kariéry v soukromé sféře. Celková výkonnost veřejné správy se proto objektivně zhoršila, což se promítlo i do průběhu jednotlivých správních řízení.

Základní problémy správního řízení v jeho současné podobě spočívají v jeho pomalosti, složitosti a formalismu při rozhodování. Úřady od účastníků vyžadují – někdy se zákonnou licencí, někdy svévolně – velké množství podkladů, které by si snadno mohly obstarat samy z informačních systémů veřejné správy, rozhodovací činnost záměrně rozkládají do týdnů a měsíců tam, kde by snadno mohly rozhodnout a své rozhodnutí účastníkům oznámit během hodin. To motivuje korupci, která je v České republice ve všech oblastech veřejné správy značná, v některých případech srovnatelná s rozvojovými africkými a jihoamerickými zeměmi.

Vizte též

• správní řád
• sporné řízení
• nesporné řízení
• zásada opportunity