Úmysl: Porovnání verzí
(Formulace) |
|||
| (Není zobrazeno 8 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
| − | '''Úmyslem''' (''dolus'') se v právu rozumí bezprostřední vztah mezi ''stavem vůle'' [[fysická osoba|fysické osoby]] a ''následkem'' jejího jednání. Úmyslné jednání je vždy jednáním [[zavinění|zaviněným]]. | + | '''Úmyslem''' (lat. ''dolus'') se v právu rozumí bezprostřední vztah mezi ''stavem vůle'' [[fysická osoba|fysické osoby]] a ''následkem'' jejího jednání. Úmyslné jednání je vždy jednáním [[zavinění|zaviněným]]. |
Úmyslné jednání je takové, kterým osoba: | Úmyslné jednání je takové, kterým osoba: | ||
| − | # o dosažení následku usilovala a svým jednáním k němu směřovala | + | # o dosažení následku usilovala a svým jednáním k němu směřovala – pak jde o '''přímý úmysl''' (lat. ''dolus directus''); |
| − | # věděla, že k následku může dojít, a byla s tím srozuměna, zaujala k jeho vzniku vztah lhostejnosti | + | # věděla, že k následku může dojít, a byla s tím srozuměna, zaujala k jeho vzniku vztah lhostejnosti – v tom případě se hovoří o '''nepřímém''' nebo '''eventuálním úmyslu''' (lat. ''dolus indirectus'', ''dolus eventualis'', angl. ''recklessness''). |
| − | Protože vůli fysické osoby nelze přímo zkoumat, na její stav může právo nejvýš usuzovat z dalších okolností, např. pokud někdo prokazatelně učiní určitá opatření směřující k tomu, aby následku zabránil, pak | + | Protože vůli fysické osoby nelze přímo zkoumat, na její stav může právo nejvýš usuzovat z dalších okolností, např. pokud někdo prokazatelně učiní určitá opatření směřující k tomu, aby následku zabránil, pak – pokud nešlo o předstírané jednání – je úmysl vyloučen, naopak pokud se ke svému činu prokazatelně připravoval, lze usuzovat, že se jej dopustil úmyslně. |
| − | Úmysl má místo jak v [[trestní právo|trestním právu]], kde je podmínkou trestnosti velké části skutkových podstat [[trestný čin|trestných činů]] a řady skutkových podstat [[přestupek|přestupkových]], tak v [[právo|právu soukromém]]: např. v případě úmyslného [[zavinění]] [[škoda|škody]] se uplatňuje delší [[promlčení|promlčecí doba]] než v případě pouhé [[nedbalost]]i. Platný [[občanský zákoník]] však pojem úmyslu nedefinuje, proto se při posuzování, zda určité jednání bylo úmyslné, použije buď [[výklad | + | Úmysl má místo jak v [[trestní právo|trestním právu]], kde je podmínkou trestnosti velké části skutkových podstat [[trestný čin|trestných činů]] a řady skutkových podstat [[přestupek|přestupkových]], tak v [[právo|právu soukromém]]: např. v případě úmyslného [[zavinění]] [[škoda|škody]] se uplatňuje delší [[promlčení|promlčecí doba]] než v případě pouhé [[nedbalost]]i. Platný [[občanský zákoník]] však pojem úmyslu nedefinuje, proto se při posuzování, zda určité jednání bylo úmyslné, použije buď [[doktrinární výklad]], nebo [[analogie|analogicky]] a nesystémově [[trestní zákon]]. |
| − | Nutnost prokazovat úmysl pachatele trestného činu je mnohými považováno za jednu z | + | Nutnost prokazovat úmysl pachatele trestného činu je mnohými považováno za jednu z hlavních brzd účinnosti trestněprávního postihu hospodářské kriminality (tzv. [[tunelování]]) po r. 1989. Např. pokud management [[obchodní společnost]]i převedl hodnotnou část jejích aktiv na vlastní, nově založenou společnost, a pasiva a nepoužitelný majetek ponechal ve společnosti původní, kterou tím poslal do [[konkurs]]u, vyžaduje formalistický výklad úmyslu prokázat, že takto jednající manažeři věděli, jaký následek bude mít jejich jednání pro [[vlastník]]y a [[věřitel]]e původní (vytunelované) společnosti; o tom, že jednali s plným vědomím toho, co jejich jednání těmto [[poškozený]]m přivodí (a tedy v nepřímém úmyslu), nemůže být přitom rozumných pochyb. |
| − | {{ | + | == {{Interní odkazy}} == |
* [[nedbalost]] | * [[nedbalost]] | ||
* [[zavinění]] | * [[zavinění]] | ||
* [[trestný čin]] | * [[trestný čin]] | ||
* [[přestupek]] | * [[přestupek]] | ||
| + | |||
| + | == {{Externí odkazy}} == | ||
| + | * [[:en:Recklessness (law)]] (anglicky) | ||
| + | |||
| + | [[Kategorie:Trestní právo]] | ||
Aktuální verse z 28. 10. 2010, 19:31
Úmyslem (lat. dolus) se v právu rozumí bezprostřední vztah mezi stavem vůle fysické osoby a následkem jejího jednání. Úmyslné jednání je vždy jednáním zaviněným.
Úmyslné jednání je takové, kterým osoba:
- o dosažení následku usilovala a svým jednáním k němu směřovala – pak jde o přímý úmysl (lat. dolus directus);
- věděla, že k následku může dojít, a byla s tím srozuměna, zaujala k jeho vzniku vztah lhostejnosti – v tom případě se hovoří o nepřímém nebo eventuálním úmyslu (lat. dolus indirectus, dolus eventualis, angl. recklessness).
Protože vůli fysické osoby nelze přímo zkoumat, na její stav může právo nejvýš usuzovat z dalších okolností, např. pokud někdo prokazatelně učiní určitá opatření směřující k tomu, aby následku zabránil, pak – pokud nešlo o předstírané jednání – je úmysl vyloučen, naopak pokud se ke svému činu prokazatelně připravoval, lze usuzovat, že se jej dopustil úmyslně.
Úmysl má místo jak v trestním právu, kde je podmínkou trestnosti velké části skutkových podstat trestných činů a řady skutkových podstat přestupkových, tak v právu soukromém: např. v případě úmyslného zavinění škody se uplatňuje delší promlčecí doba než v případě pouhé nedbalosti. Platný občanský zákoník však pojem úmyslu nedefinuje, proto se při posuzování, zda určité jednání bylo úmyslné, použije buď doktrinární výklad, nebo analogicky a nesystémově trestní zákon.
Nutnost prokazovat úmysl pachatele trestného činu je mnohými považováno za jednu z hlavních brzd účinnosti trestněprávního postihu hospodářské kriminality (tzv. tunelování) po r. 1989. Např. pokud management obchodní společnosti převedl hodnotnou část jejích aktiv na vlastní, nově založenou společnost, a pasiva a nepoužitelný majetek ponechal ve společnosti původní, kterou tím poslal do konkursu, vyžaduje formalistický výklad úmyslu prokázat, že takto jednající manažeři věděli, jaký následek bude mít jejich jednání pro vlastníky a věřitele původní (vytunelované) společnosti; o tom, že jednali s plným vědomím toho, co jejich jednání těmto poškozeným přivodí (a tedy v nepřímém úmyslu), nemůže být přitom rozumných pochyb.
Vizte též
Další odkazy
- en:Recklessness (law) (anglicky)
