Veřejné právo: Porovnání verzí
(-double red) |
(Typickým veřejným právem je sociální ochrana, jejíž součástí jsou zdravotní služby, sociální pomoc a právo na sociální zabezpečení) |
||
(Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od jednoho dalšího uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | + | '''Veřejné právo''' je takové [[právo]], kde právní vztahy jím upravené jsou ''asymetrické'' a ''nerovné'' (vrchnostenské), odpovídající vztahu [[stát]] – [[občan]] (či šířeji stát – [[člověk]]), tedy vertikálním vztahům. | |
+ | |||
+ | Ve veřejném právu platí [[zásada]] enumerace veřejnoprávních pretensí (čl. 2 odst. 3 [[ústava|ústavy]] a čl. 2 odst. 2 [[Listina|Listiny]]).[http://nalus.usoud.cz/Search/ResultDetail.aspx?id=74329] Základní methodou veřejnoprávní [[regulace]] je [[kogentní norma|kogentní]] stanovení minim. | ||
+ | |||
+ | Typickým veřejným právem je [[sociální ochrana]], jejíž součástí jsou zdravotní služby, sociální pomoc a právo na [[sociální zabezpečení]]: sociální dávky může požadovat pouze [[fysická osoba]], jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje [[správní úřad]] ve [[správní řízení|správním řízení]] rozhodnutím, jež je [[správní akt|správním aktem]]. Není-li člověk s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání [[soud]], který o jeho návrhu rozhodne ve [[správní soudnictví|správním soudnictví]]. | ||
+ | |||
+ | == {{Interní odkazy}} == | ||
+ | * [[Ústavní právo]] | ||
+ | * [[Mezinárodní právo]] | ||
+ | * [[Evropské právo]] | ||
+ | * [[Trestní právo]] | ||
+ | * [[Soukromé právo]] | ||
+ | |||
+ | == {{Reference}} == | ||
+ | * Martin Loughlin: ''The Idea of Public Law''. OUP 2004, 194 pp., ISBN 978-0199274727 | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:Základní pojmy]] |
Aktuální verse z 15. 7. 2013, 11:57
Veřejné právo je takové právo, kde právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (vrchnostenské), odpovídající vztahu stát – občan (či šířeji stát – člověk), tedy vertikálním vztahům.
Ve veřejném právu platí zásada enumerace veřejnoprávních pretensí (čl. 2 odst. 3 ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny).[1] Základní methodou veřejnoprávní regulace je kogentní stanovení minim.
Typickým veřejným právem je sociální ochrana, jejíž součástí jsou zdravotní služby, sociální pomoc a právo na sociální zabezpečení: sociální dávky může požadovat pouze fysická osoba, jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje správní úřad ve správním řízení rozhodnutím, jež je správním aktem. Není-li člověk s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání soud, který o jeho návrhu rozhodne ve správním soudnictví.
Vizte též
Prameny a literatura
- Martin Loughlin: The Idea of Public Law. OUP 2004, 194 pp., ISBN 978-0199274727