Nárok: Porovnání verzí
(Rozlišování mezi oprávněním a nárokem pochází z němčiny. Z nepochopení podstaty rozdílu mezi oběma pojmy vzniklo dnešní nesprávné pojetí, že nárok je kvalititativním stavem oprávnění. Ve skutečnosti je nárok svébytná kategorie) |
(a pohledávka je nárokem ze závazku. Z nepochopení podstaty rozdílu mezi oprávněním a nárokem) |
||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Nedospělé právo, např. právo na vrácení [[dluh]]u ke dni, který ještě nenastal, není nárokem a nelze se ho úspěšně domáhat [[žaloba|žalobou]] u [[soud]]u. V [[procesní právo|procesním právu]] se nárokem rozumí to, co [[žalobce]] po [[žalovaný|žalovaném]] požaduje, bez ohledu na to, zda je se svým nárokem úspěšný. | Nedospělé právo, např. právo na vrácení [[dluh]]u ke dni, který ještě nenastal, není nárokem a nelze se ho úspěšně domáhat [[žaloba|žalobou]] u [[soud]]u. V [[procesní právo|procesním právu]] se nárokem rozumí to, co [[žalobce]] po [[žalovaný|žalovaném]] požaduje, bez ohledu na to, zda je se svým nárokem úspěšný. | ||
| − | Rozlišování mezi | + | Rozlišování mezi [[oprávnění]]m a nárokem pochází z němčiny, kde je nárok '''oprávnění na plnění''' a [[pohledávka]] je nárokem ze [[závazek|závazku]]. Z nepochopení podstaty rozdílu mezi oprávněním a nárokem vzniklo dnešní nesprávné pojetí, že nárok je kvalititativním stavem oprávnění. Ve skutečnosti je podle [[Štefan Luby|Štefana Lubyho]] nárok svébytná kategorie; prosté oprávnění se na nárok transformuje, čehož součástí je vznik možnosti podat žalobu. |
| − | |||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:Občanské právo]] | [[Kategorie:Občanské právo]] | ||
Aktuální verse z 27. 8. 2013, 12:45
Nárok (angl. claim, něm. Anspruch) je vymahatelné (subjektivní) právo, tj. konkrétní hmotné právo, jehož se lze právními prostředky efektivně domoci.
Nedospělé právo, např. právo na vrácení dluhu ke dni, který ještě nenastal, není nárokem a nelze se ho úspěšně domáhat žalobou u soudu. V procesním právu se nárokem rozumí to, co žalobce po žalovaném požaduje, bez ohledu na to, zda je se svým nárokem úspěšný.
Rozlišování mezi oprávněním a nárokem pochází z němčiny, kde je nárok oprávnění na plnění a pohledávka je nárokem ze závazku. Z nepochopení podstaty rozdílu mezi oprávněním a nárokem vzniklo dnešní nesprávné pojetí, že nárok je kvalititativním stavem oprávnění. Ve skutečnosti je podle Štefana Lubyho nárok svébytná kategorie; prosté oprávnění se na nárok transformuje, čehož součástí je vznik možnosti podat žalobu.
