Nařízení: Porovnání verzí
d (přidán rozdíl mezi vyhláškou a nařízením) |
(Doplněno) |
||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
Nařízení je vždy prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat ''secundum et intra legem'', tzn. podle zákona a v souladu s ním). | Nařízení je vždy prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat ''secundum et intra legem'', tzn. podle zákona a v souladu s ním). | ||
| − | V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] obce nebo kraje, čímž se liší od [[vyhláška|vyhlášky]], která se týká [[samostatná působnost|samostatné působnosti]] obce. Vládní nařízení se svou právní povahou podobají [[vyhláška|vyhláškám]] ústředních správních úřadů. | + | V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v [[přenesená působnost|přenesené působnosti]] obce nebo kraje, čímž se liší od [[vyhláška|vyhlášky]], která se týká [[samostatná působnost|samostatné působnosti]] obce. Vládní nařízení se svou právní povahou podobají [[vyhláška|vyhláškám]] ústředních správních úřadů. Rozdíl spočívá v tom, že vláda k vydání nařízení nemusí být výslovně zmocněna zákonem, její pravomoc vyplývá přímo z [[Ústava|Ústavy]] a může nařízením provést kterýkoli zákon i bez výslovného zákonného zmocnění (v praxi se však této možnosti nevyužívá). |
Verse z 1. 10. 2005, 17:10
Nařízení je druhem podzákonného právního předpisu.
Nařízení může vydávat vláda, obce a kraje.
Nařízení je vždy prováděcím předpisem, tzn. je omezeno tím, co stanovuje jím prováděný zákon (nařízení musí normovat secundum et intra legem, tzn. podle zákona a v souladu s ním).
V případě obcí a krajů upravuje nařízení záležitosti v přenesené působnosti obce nebo kraje, čímž se liší od vyhlášky, která se týká samostatné působnosti obce. Vládní nařízení se svou právní povahou podobají vyhláškám ústředních správních úřadů. Rozdíl spočívá v tom, že vláda k vydání nařízení nemusí být výslovně zmocněna zákonem, její pravomoc vyplývá přímo z Ústavy a může nařízením provést kterýkoli zákon i bez výslovného zákonného zmocnění (v praxi se však této možnosti nevyužívá).
