Svěřenství: Porovnání verzí
(Změněno pořadí) |
(http://senat.cz/informace/z_historie/tisky/1vo/tisky/T1946_00.htm) |
||
(Není zobrazeno 12 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
− | '''Svěřenství''' ('''fideikomis | + | '''Svěřenství''' (též ''svěřenectví'' nebo ''fideikomis'', lat. ''fideicommissum'', angl. ''trust'', něm. ''Treuhand'') je starobylý [[právní institut]], v [[platné právo|platném českém právu]] upravený v §§ 1448–1474 [[NOZ]], na jehož základě je určitý [[majetek]] [[závěť|závětí]] vyčleněn k užívání a [[požívání]] stanoveným osobám, nejčastěji [[zůstavitel]]ovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). Svěřenství bylo upraveno ustanovením § 618–646 [[Všeobecný zákoník občanský|Všeobecného zákoníku občanského]]; na území Československa byla tato část zrušena v r. 1924. |
− | + | Fideikomis je středověký, feudální institut, jehož kořeny jsou v [[římské právo|římském právu]]. Svěřenství se svou právní povahou blíží [[nadace|nadaci]], na rozdíl od ní však nemá [[právní subjektivita|právní subjektivitu]]. | |
− | + | Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky [[nemovitost]]i. Držitel svěřenství byl značně omezen v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a ''[[ex officio]]'' i fideikomisní [[soud]]. | |
+ | |||
+ | Nejobvyklejší byla šlechtická svěřenství, ale rakouské právo, na rozdíl např. od bavorského, nevylučovalo ani svěřenství měšťanská (podnikatelská). Zvláštností fideikomisu je, že zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou [[dědická posloupnost|dědickou posloupnost]]. | ||
+ | |||
+ | K úpadku tohoto právního zařízení ve střední Evropě došlo ve 2. polovině 19. století, protože fideikomisní omezení bránila používat majetek jako [[zástava|zástavu]] při ručení za bankovní [[úvěr]]y. | ||
V angloamerickém právu odpovídá svěřenství '''trust''', institut [[common law]], jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění. | V angloamerickém právu odpovídá svěřenství '''trust''', institut [[common law]], jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění. | ||
− | {{ | + | == {{Interní odkazy}} == |
* [[nadace]] | * [[nadace]] | ||
− | |||
− | {{Externí}} | + | == {{Externí odkazy}} == |
− | * | + | * [http://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%AFv_slovn%C3%ADk_nau%C4%8Dn%C3%BD/Fideicommissum Fideicommissum] |
− | * [http:// | + | * {{Otto2|Fideikomis}} |
+ | * {{Otto2|Trust}} | ||
+ | * [http://senat.cz/informace/z_historie/tisky/1vo/tisky/T1946_00.htm Zpráva] k zákonu č. 179/1924 [[Sb. z. a n.]], o zrušení svěřenství | ||
[[Kategorie:Občanské právo]] | [[Kategorie:Občanské právo]] | ||
[[Kategorie:Právní dějiny]] | [[Kategorie:Právní dějiny]] | ||
+ | |||
+ | [[cs:Svěřenství]] | ||
+ | [[de:Familienfideikommiss]] | ||
+ | [[fr:Entail]] | ||
+ | [[no:Fideikommiss]] | ||
+ | [[ru:Фидеикомисс]] | ||
+ | [[sl:Fidejkomis]] | ||
+ | [[sv:Fideikommiss]] |
Aktuální verse z 15. 1. 2013, 19:12
Svěřenství (též svěřenectví nebo fideikomis, lat. fideicommissum, angl. trust, něm. Treuhand) je starobylý právní institut, v platném českém právu upravený v §§ 1448–1474 NOZ, na jehož základě je určitý majetek závětí vyčleněn k užívání a požívání stanoveným osobám, nejčastěji zůstavitelovým potomkům (tzv. rodinná svěřenství). Svěřenství bylo upraveno ustanovením § 618–646 Všeobecného zákoníku občanského; na území Československa byla tato část zrušena v r. 1924.
Fideikomis je středověký, feudální institut, jehož kořeny jsou v římském právu. Svěřenství se svou právní povahou blíží nadaci, na rozdíl od ní však nemá právní subjektivitu.
Předmětem svěřenství se mohl stát jen majetek dlouhodobé hodnoty, typicky nemovitosti. Držitel svěřenství byl značně omezen v právu disponovat jeho předmětem, který tak měl zůstat trvale součástí rodového majetku. Na způsob užívání svěřenského majetku a na dodržování podmínek fideikomisu dohlížel svěřenský správce a ex officio i fideikomisní soud.
Nejobvyklejší byla šlechtická svěřenství, ale rakouské právo, na rozdíl např. od bavorského, nevylučovalo ani svěřenství měšťanská (podnikatelská). Zvláštností fideikomisu je, že zřizovatel (zakladatel) mohl stanovit pro určení nástupnické posloupnosti libovolná pravidla, nemusel respektovat zákonnou dědickou posloupnost.
K úpadku tohoto právního zařízení ve střední Evropě došlo ve 2. polovině 19. století, protože fideikomisní omezení bránila používat majetek jako zástavu při ručení za bankovní úvěry.
V angloamerickém právu odpovídá svěřenství trust, institut common law, jenž má však více podob a mnohem širší uplatnění.
Vizte též
Další odkazy
- Fideicommissum
- Fideikomis. In Ottův slovník naučný
- Trust. In Ottův slovník naučný
- Zpráva k zákonu č. 179/1924 Sb. z. a n., o zrušení svěřenství