Ústava: Porovnání verzí

Verse z 21. 4. 2008, 08:56

Ústava (lat. constitutio, angl. a fr. constitution, něm. Verfassung, Grundgesetz) je v materiálním smyslu soubor norem, které rozdělují státní moc a stanovují pravomoci nositelů státní moci. Ve formálním smyslu se jedná o základní zákon státu, který stanoví náležitosti státního zřízení a upravuje postavení občanů vůči státu.

Některé Ústavy (nikoli však česká) obsahují i katalog základních práv; v jiných je tato úprava provedena zvláštním právním předpisem, např. Listinou základních práv a svobod. Ústava bývá až na výjimky (Velká Británie) psaná a většinou i rigidní, tzn. jsou stanovena poměrně přísná pravidla, za nichž lze Ústavu změnit. Některá její ustanovení bývají absolutně rigidní, tzn. nezměnitelná, jiná jsou rigidní relativně, takže procedura jejich změny je přísnější než v případě prostých zákonů, změna však není vyloučena.

Některé státy ústavu ve formálním smyslu nemají, např. Spolková republika Německo nebo Stát Israel.

Součástí moderních ústav bývá preambule.

Druhy ústav

• právní - žádoucí cílový model rozložení mocí ve státě je upraven základním zákonem
• faktická - reálně se uplatňující ústavní zřízení v určitém státě
• v materiálním smyslu - všechna právní pravidla, která upravují ústavní materii
• ve formálním smyslu - právní dokument, který řeší otázku ústavní materie
• v ideálním smyslu - právní akt, zajišťuje určitá práva
• rigidní - k její změně je potřeba komplikovanější postup než ke změně obyčejných zákonů
• flexibilní - stejný postup jako ke změně zákonů
• psaná
• nepsaná
• reálná - znění ústavy se shoduje se skutečným stavem věcí
• fiktivní - znění ústavy se neshoduje se skutečným stavem věcí
• původní - ústava, která vznikla bez inspirace jiným ústavním textem
• přenesená - některé její prvky přenešeny z již existující ústavy
• revoluční - ústavy vzniklé během revoluce
• dohodnutá - výsledkem jednání
• oktrojovaná - darována autoritou (panovníkem)

Příjímání ústavy

Ústava je přijímána v ústavodárné proceduře.

Ústava Spojeného království

Spojené království formální ústavu nemá. Za charty (části) ústavy se považují (William Blackstone – Commentaries on the Laws of England, 1765–1769):

1. Magna charta (1215)
2. Prosba o práva (1628)
3. Habeas corpus (1679)
4. Listina práv (1689)
5. Zákon o nástupnictví (1701)

Ústavy platné na území České republiky

1. vladislavské zřízení zemské z roku 1500
2. obnovené zřízení zemské z roku 1627
3. dubnová ústava z roku 1848
4. březnová ústava z roku 1849
5. únorová ústava z roku 1861
6. prosincová ústava z roku 1867
7. prozatímní ústava z roku 1918
8. ústava z roku 1920
9. ústava 9. května z roku 1948
10. "socialistická" ústava z roku 1960
11. ústava ČR z 16. prosince 1992

Novely české ústavy

1. č. 347/1997 Sb. – zbytečná novela kvůli VÚSC.
2. č. 300/2000 Sb. – vysílání vojsk.
3. č. 448/2001 Sb. – novela ČNB: místo péče o stabilitu měny nyní ČNB pečuje o cenovou stabilitu.
4. č. 395/2001 Sb. – změna dualistického systému mezinárodního práva na monistický.
5. č. 515/2002 Sb. – zbytečná novela kvůli referendu o EU. Ústava byla zaneřáděna jednorázovými právními normami, nyní již konsumovanými.

Vizte též

• Úřední jazyk

Další odkazy

• Česká ústava ve znění pozdějších předpisů
• Návrh Ústavy 9. května (1948)