Precedens: Porovnání verzí
d (Minuskulisace odkazů) |
(Podle rozsudku NSS ze dne dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
'''Precedens''' (ang. ''precedent'') je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí [[soud]]u, případně [[správní úřad|správního úřadu]], v podobné věci. | '''Precedens''' (ang. ''precedent'') je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí [[soud]]u, případně [[správní úřad|správního úřadu]], v podobné věci. | ||
− | Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované [[judikatura|judikatury]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] nejsou [[judikát]]y autoritativním [[pramen práva|pramenem práva]], působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům: '' Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech.''[http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=8643] | + | Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované [[judikatura|judikatury]] [[Ústavní soud|Ústavního soudu]] nejsou [[judikát]]y autoritativním [[pramen práva|pramenem práva]], působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům. Podle rozsudku [[NSS]] ze dne dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68: ''"Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech."''[http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=8643] |
Mezi precedenty platí [[hierarchie]]: nejsilnější a přímo z [[Ústava|Ústavy]] universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura [[obecný soud|obecných soudů]] v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů. | Mezi precedenty platí [[hierarchie]]: nejsilnější a přímo z [[Ústava|Ústavy]] universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura [[obecný soud|obecných soudů]] v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů. |
Verse z 29. 8. 2007, 12:14
Precedens (ang. precedent) je obsahově široký pojem, který se v právu používá zúženě pro precedenční (tzn. předchozí) rozhodnutí soudu, případně správního úřadu, v podobné věci.
Přestože české právo není založeno na precedentech a s výjimkou publikované judikatury Ústavního soudu nejsou judikáty autoritativním pramenem práva, působí zpravidla silou přesvědčivosti a soudy a správní úřady se od precedentů jen zřídka odchylují. I v českém právu však nastavá posun od pouhých judikátů k precedentům. Podle rozsudku NSS ze dne dne 16. srpna 2006, čj. 1 Aps 2/2006-68: "Na věc lze pohlédnout i prostřednictvím principu právní jistoty. Každý potenciální účastník řízení bere při zvažování svých šancí na úspěch v soudním řízení v potaz i dosavadní (především publikovanou) judikaturu; má právo přitom očekávat, že soudy budou v různých případech rozhodovat různě a v obdobných případech obdobně. Tím spíše oprávněně očekává, že krajský soud, který rozhoduje v obdobné věci, v níž již vyslovil svůj názor Nejvyšší správní soud – či dokonce jeho rozšířený senát (jehož názor nemohou nerespektovat ani ostatní senáty tohoto soudu) –, tuto věc posoudí ve shodě s právním názorem Nejvyššího správního soudu. Pokud krajský soud postupuje v rozporu s jeho právním názorem, porušuje tím princip právní jistoty (pro úplnost se výslovně dodává, že tyto úvahy nevylučují možnost vývoje právních názorů uvnitř samotného Nejvyššího správního soudu, a nezabývají se ani vazbami na judikaturu Ústavního soudu). Krajský soud tedy je vázán právním názorem nejen tehdy, vyslovil-li jej Nejvyšší správní soud ve zrušovacím rozhodnutí v konkrétní věci, ale je povinen se jím řídit i při rozhodování v obdobných věcech."[1]
Mezi precedenty platí hierarchie: nejsilnější a přímo z Ústavy universálně závazné jsou judikáty Ústavního soudu, pak následuje judikatura obecných soudů v pořadí jejich hierarchického postavení a nejslabší právní sílu mají precedenční rozhodnutí správních úřadů.
V právních systémech, kde jsou precedenty pramenem práva, je vždy zdůrazněno, že za takový lze považovat pouze ratio decidendi, nikoli obiter dictum. V České republice se však tato důležitá zásada nerespektuje a soudci a úředníci pracující s judikaturou ji často ani neznají.
Stare decisis
Podle zásady stare decisis (zkratka ze stare decisis et non quieta movere) jsou precendenty závazné pro další rozhodování v obdobných věcech. Nevýhodou a obecným risikem precedenčního systému je proto jeho strnulost: zatímco zastaralý právní předpis je možno novelisovat nebo zrušit, judikatura je z definice neměnná.
Soud nebo správní úřad se může od dosavadní rozhodovací praxe odchýlit, pokud použitelnou judikaturu shledá obsoletní; najde ve věci nějaké novum. Jeho rozhodnutí pak slouží jako nový precedens, který precedens starý podle zásady lex posterior derogat priori nahrazuje. V některých případech, např. u Ústavního a Nejvyššího soudu, jsou pro tyto případy stanoveny zvláštní procedury.
Vizte též
Další odkazy
- List of legal Latin terms (anglicky) – zaměření spíše na angloamerické právo
- Latein im Recht (německy)