Politický vězeň: Porovnání verzí
d (Linky) |
(Formulace) |
||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
Podmínkou není, aby byl politický vězeň stíhán za [[politický trestný čin]], naopak zejména v zemích s [[totalita|totalitním]] režimem bývá pravidlem, že tomu tak není a tento charakter je zastírán nejrůznějšími zástupnými [[obvinění]]mi. | Podmínkou není, aby byl politický vězeň stíhán za [[politický trestný čin]], naopak zejména v zemích s [[totalita|totalitním]] režimem bývá pravidlem, že tomu tak není a tento charakter je zastírán nejrůznějšími zástupnými [[obvinění]]mi. | ||
| − | Na území České republiky dosáhl počet politických vězňů vrcholu v době komunistického teroru v 50. letech, kdy komunistická strana nechala uvěznit pro politickou příslušnost, názory nebo původ desetitisíce lidí s cílem přispět k násilnému potlačení komunistům nepřátelských tříd. | + | Na území České republiky dosáhl počet politických vězňů vrcholu v době komunistického teroru v 50. letech, kdy komunistická strana nechala uvěznit pro politickou příslušnost, názory nebo původ desetitisíce lidí s cílem přispět k násilnému potlačení komunistům nepřátelských skupin obyvatelstva (v marxistické dikci: "utlačovatelských tříd"). |
V 70. a 80. letech bylo věznění politických odpůrců režimu méně časté, rozhodně však nikoli výjimečné: vězněni byli signatáři Charty 77 nebo [[disident]] Pavel Wonka, který se pokusil využít možností tehdejších zákonů a kandidovat jako nezávislý [[kandidát]] do [[parlament]]u. | V 70. a 80. letech bylo věznění politických odpůrců režimu méně časté, rozhodně však nikoli výjimečné: vězněni byli signatáři Charty 77 nebo [[disident]] Pavel Wonka, který se pokusil využít možností tehdejších zákonů a kandidovat jako nezávislý [[kandidát]] do [[parlament]]u. | ||
Verse z 22. 5. 2007, 09:36
Politický vězeň (angl. political prisoner) je osoba vězněná pro svou politickou činnost nebo názory. Jako zvláštní podtyp se v moderní době rozlišuje vězeň svědomí (angl. prisoner of conscience).
Podmínkou není, aby byl politický vězeň stíhán za politický trestný čin, naopak zejména v zemích s totalitním režimem bývá pravidlem, že tomu tak není a tento charakter je zastírán nejrůznějšími zástupnými obviněními.
Na území České republiky dosáhl počet politických vězňů vrcholu v době komunistického teroru v 50. letech, kdy komunistická strana nechala uvěznit pro politickou příslušnost, názory nebo původ desetitisíce lidí s cílem přispět k násilnému potlačení komunistům nepřátelských skupin obyvatelstva (v marxistické dikci: "utlačovatelských tříd").
V 70. a 80. letech bylo věznění politických odpůrců režimu méně časté, rozhodně však nikoli výjimečné: vězněni byli signatáři Charty 77 nebo disident Pavel Wonka, který se pokusil využít možností tehdejších zákonů a kandidovat jako nezávislý kandidát do parlamentu.
Politickým vězněm polistopadové doby byl např. komunistický politik Miroslav Štěpán, jenž byl koncem roku 1989 bezdůvodně vzat do vazby za údajný podíl na událostech při tzv. Palachově týdnu v lednu 1989, a předseda republikánské strany Miroslav Sládek, který byl za svůj politický projev, požívající ochrany poslaneckou imunitou, od února 1997 trestně stíhán pro trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 198a odst. 1 trestního zákona a poté, co Sládek odmítl s orgány činnými v trestním řízení spolupracovat, byl vzat do vazby.
Politické pozadí má rovněž věznění Vladimíra Hučína, disidenta a bojovníka proti pozůstatkům komunistického bezpečnostního aparátu ve státní správě, který byl za vlády ČSSD držen více než 18 měsíců ve vazbě.
